Aktuality
respektovani.com
27.6.2017

V sekci Články najdete text příspěvku Jany Nováčkové na TEDxPrague ED dne 26. 7. 2017. Byl to první TED, který se věnoval vzdělávání. Záznam bude umístěn na YouTube začátkem září.

1.4.2016

Pořad o možnostech mediace mezi rodiči a školou si můžete poslechnout zde .  

 

 

10.3.2016

V sekci články je vložen příspěvek "Šikana a česká společnost", který byl otištěn 5. 3. 2016 v Lidových novinách v příloze Orientace. Autoři J. Nováčková, Z. Brož a O. Botlík se zamýšlejí nad autoritativní výchovou i vzděláváním jako živnou půdou šikany.


Další

O čem jsou kniha i kurzy
respektovani.com

O čem jsou kniha i kurzy

Sdílet

Respektovat a být respektován - kniha i kurzy

„Poslušné dítě může být zbožným přáním i pýchou řady nepoučených rodičů. Když se pak takové dítě třeba „chytne party“, nešťastní rodiče často říkávají: Vždyť on to byl takový hodný chlapec (poslušná dívka)… Vlastně se nic nezměnilo. Jsou stále poslušní. Jenže teď poslouchají někoho jiného

Tyto věty najdete na zadní stránce obálky knihy Respektovat a být respektován, kterou napsali čeští psychologové: P. Kopřiva, J. Nováčková, D. Nevolová a T. Kopřivová.

Kniha je na trhu již od r. 2005 a patří v záplavě knih o výchově k těm stále žádaným. Do roku 2016 se již prodalo 85 000 výtisků. Hojně navštěvovány jsou i stejnojmenné kurzy.

Mnoho dospělých má za to, že je třeba mít děti hlavně rád a myslet to s nimi dobře. Ve jménu lásky a dobrých úmyslů se však někdy používají výchovné prostředky, které se neslučují s respektem a lidskou důstojností – hrozby, tresty, zesměšňování, „uplácení“ odměnami aj. Dospělí si přejí, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem. K tomu ale potřebují zažít samy na sobě respekt od dospělých. Nestačí, když o vzájemném respektu pouze slyší nebo jej vidí kolem sebe.

Někdo se může obávat, že když se bude chovat k dětem respektujícím způsobem, tak si děti budou dělat, co chtějí. To je ale nedorozumění. Tento přístup nelze zaměňovat za všedovolující výchovu. Respektovat znamená opustit mocenský, manipulativní přístup ve výchově a vzdělávání a vymezovat tolik potřebné hranice jinými, respektujícími a přitom účinnými způsoby. Ty dávají nejen „stopku“ v dané situaci, ale zejména budují něco pro další život - morálku opřenou o zvnitřněné hodnoty, podle nichž budou děti zvažovat své chování i tehdy, když na blízku nebude žádná „kontrola“. Někdy to z vnějšího pohledu vypadá, že se při nesprávném chování děje s dítětem totéž, jako při autoritativní výchově: i při respektující výchově ho odvedeme pryč, když přes upozornění ubližuje jiným dětem, nenecháme ho ničit hračku, nekoupíme věc, kterou si „vydupává“. Zásadní rozdíl je v tom, co dítě při tom slyší. Při autoritativní výchově to bývá často křik, obvinění, že je „zlé“, připomínají se poklesky z minula („ty už zase…“), dítě se trestá (tj. mocnější člověk oplácí dítěti špatnost tím, že mu ubližuje). Při respektujícím přístupu dítě ve stejné situaci slyší často empatii, informaci, proč toto chování není přijatelné, nesměšuje se hodnocení osoby s hodnocením chování (dítě je v pořádku, toto chování teď ne). Dítě má možnost situaci samo řešit či spoluřešit, nadále smýšlí o sobě pozitivně a má šanci vytvořit si vysokou sebeúctu.

Sebeúcta má klíčový význam pro to, jak se chováme sami k sobě, k druhým lidem, ale i k přírodě a k věcem. Kdo se naučí vážit si sám sebe, naučí se také vážit si ostatních. Dítě, které si o sobě myslí, že je „budižkničemu“, nemá vlastně žádný důvod chovat se dobře a slušně.

Prvním tématem v kurzech je sdělování odůvodněných požadavků. Dětem často nevadí ani tak to, co po nich chceme (obléci se, uklidit…), ale forma, jakou to sdělujeme. Proč tradiční přístupy (příkazy, hrozby, vyčítání, dávání za vzor…) často nezabírají? Vyvolávají v dítěti negativní emoce: jsem neschopný, nemají mě rádi, nemá cenu se nějak snažit. A jak to tedy říkat jinak? Na kurzu se probírají obecné zásady i konkrétní komunikační postupy.

Neméně důležité je i druhé téma – téma emocí. Běžné reakce na emoce druhých často nepomáhají, ač jsou dobře míněny (zlehčování, vyptávání se, rady…). Pokud si osvojíme základní pravidlo, že na emoce máme reagovat v první řadě empatickou reakcí a s vysvětlováním počkat, až se emoce utiší, pak se mnoho situací vyřeší snáze a rychleji.

Nevhodné chování dětí nemůže zůstat bez odezvy. Většina dospělých je přesvědčena, že potrestat dítě za to se prostě musí. Tresty sice někdy účinkují, ale jejich působení bývá jen krátkodobé. Riziko je v tom, že učí děti chovat se správně jen ze strachu. Když nebude v blízkosti nikdo, kdo má moc je potrestat (nebo odměnit), není důvod se chovat správně. Netrestat ale neznamená nedělat nic! Tato lekce se zabývá důsledky nesprávného chování. Učí, jak by s nimi měli pracovat dospělí, aby místo trestu, který je pouhou "odvetou" s mnoha riziky, uměli vést dítě k zodpovědnosti a nápravě svých činů.

Překvapením bývají rizika pochval, odměn a soutěží. Ač jsou vesměs příjemné, mají své nežádoucí účinky – snižují ochotu dětí učit se a chovat se správně, pokud za to nic nezískají. Dávat druhým najevo, že jsme si všimli, co udělali správně a dobře, je velmi důležité. Jde ale o formu, jakou to sdělujeme. Některé způsoby vytvářejí závislost na autoritě a učí dělat věci pro spokojenost druhých lidí, nikoliv pro věc samotnou. Jsou však i formy pozitivních sdělení, které podporují sebeúctu a rozvoj pozitivních vlastností.

Ti, kteří jsou přesvědčeni o hodnotě partnerského přístupu, dostanou v knize i na kurzech nabídku komunikačních nástrojů až do úrovně konkrétních dovedností, které mohou pomoci zachovávat respektující přístup v každodenních situacích a vést děti místo k pouhé pasivní poslušnosti k vytváření skutečné zodpovědnosti a samostatnosti.

                                                                 Jana Nováčková