Aktuality
respektovani.com
27.6.2017

V sekci Články najdete text příspěvku Jany Nováčkové na TEDxPrague ED dne 26. 7. 2017. Byl to první TED, který se věnoval vzdělávání. Záznam bude umístěn na YouTube začátkem září.

1.4.2016

Pořad o možnostech mediace mezi rodiči a školou si můžete poslechnout zde .  

 

 

10.3.2016

V sekci články je vložen příspěvek "Šikana a česká společnost", který byl otištěn 5. 3. 2016 v Lidových novinách v příloze Orientace. Autoři J. Nováčková, Z. Brož a O. Botlík se zamýšlejí nad autoritativní výchovou i vzděláváním jako živnou půdou šikany.


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-janou-novackovou-dgx-/domaci.aspx?c=A151114_145417_domaci_zt

29. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Jana Nováčková: Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Jana Nováčková

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

Příspěvek přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze můžete shlédnout na

http://www.youtube.com/watch?v=BnOLxfnMsnc

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012

V poslední době se opět rozvířila debata ohledně fyzického trestání dětí. Podle průzkumu si ve výchově vypomůže nějakým tím plácnutím 88 procent Čechů. „Neexistují žádné správné, přiměřené či nutné tresty. To ale neznamená, že necháme děti dělat cokoliv,“ říká psycholožka Jana Nováčková, spoluautorka populární knihy Respektovat a být respektován a lektorka stejnojmenného kurzů pro rodiče i učitele.

Vy říkáte, že to nejsou jen fyzické tresty, které jsou špatné, ale tresty obecně. Proč?
Protože jsou z hlediska výchovných cílů, kvůli nimž je rodiče používají, neúčinné. Protože mají velká rizika pro vývoj osobnosti. A také dost kazí vztahy, které jsou pro dobrou výchovu podstatné. Účinek trestů se velmi přeceňuje. Pan profesor Matejček říkával jednu moudrou větu: „Trest zastavuje, ale nebuduje.“ A někdy dokonce ani nezastavuje. Teprve, když se po potrestání o té věci mluví – tohle není správné, tohle ubližuje, to se musí dělat jinak…, teprve to má výchovný efekt. Ovšem tím, že tato slova přicházejí většinou v průběhu trestání, často k dítěti ani nedolehnou, protože se zmítá v negativních emocích, které mu znemožňují logické uvažování a vstřebávání informací.

Takže ten efekt trestů se přeceňuje?

Tak schválně, když si vzpomenete, jak jste se cítila, když jste byla v dětství za něco potrestána - jaké emoce se vám vybaví?

Vzpomínám si na jeden trest z puberty – rodiče mi zakázali jít na hokej. Měla jsem strašný vztek, říkala jsem si „k čemu vám to je“ a měla chuť se pomstít.

A za co vás tehdy potrestali?

To už si nepamatuju.

S touto odpovědí se na našich seminářích setkáváme často. Prakticky neslyšíme, že by někomu trest „otevřel oči“ a cítil po něm opravdovou lítost nad svým činem. Dítě často ví, že udělalo něco nesprávně, a trest pak může zafungovat jako výměnný obchod: něco jsem provedla, vy jste mne potrestali, je to vyřízeno. Jak dítě roste, je odolnější vůči fyzické bolesti i proti jiným trestům, a už jen zvažuje, zda mu to nesprávné chování za ten trest stojí. Tresty neučí správnému chování, učí jen chovat se tak, aby nebylo potrestáno – a toho se dá dosáhnout třeba i lží, podvodem. Důvodem je strach, ne přesvědčení. A pokud dítě ani netuší, že udělalo něco nesprávně, pak trest cítí jako velkou křivdu. Správnému chování učíme děti úplně jinými výchovnými postupy.

Teď jsem někde zaznamenala formulaci „láskyplné výchovné plácnutí přes zadeček“.

Podle vás tedy nic takového neexistuje?
Můžeme si být naprosto jisti, že dítě lásku v tu chvíli necítí, a většinou ji necítí ani rodič, ten bude asi rozzlobený. Dítě spíše pocítí (na nevědomé úrovni) něco jako: asi za moc nestojím, když se ke mně tak chovají. Tresty dávají rány naší sebeúctě, která je jádrem osobnosti. Člověk s nízkou sebeúctou si neváží sebe a neváží si obvykle ani druhých.

Co říkáte na argument, že formou šoku z plácnutí si dítě nejlíp zapamatuje, že nesmí vběhnout do silnice, nebo se vyklánět z okna?

Spíš si zapamatuje, že to nesmí udělat v přítomnosti někoho, kdo má moc mu ublížit. Právě tyto situace, kde jde o bezpečí dítěte, jsou často uváděné jako argument pro tělesné tresty. Dost dospělých věří, že u malých dětí nemají prakticky jinou možnost, než použít fyzickou agresi. Abychom si rozuměli: i malé plácnutí po ručičce či po zadečku je fyzická agrese! I to je fyzický trest. Trest je v podstatě ubližování jednoho mocnějšího, silnějšího člověka druhému ve jménu nějakých idejí. Pokud jde o malé děti, je zodpovědností dospělých kombinovat podávání jednoduchých informací o nebezpečí s takovým aranžmá situace, kde nevhodnému chování dítěte především předcházíme. Buď už doma, nebo chvíli před tím, než musíme přecházet přes silnici, zopakujeme informaci, že silnice je nebezpečné místo, a co budeme dělat (ne, co nebudeme dělat – to je pro malé děti rovnou návod, aby to takto udělaly). Že se nás bude dítě držet za ruku nebo si vleze na chvíli do kočáru. Pomůže, když si dítě může vybrat, třeba, za kterou ruku se chytí. Pokud jsme už dopustili tu situaci, že dítě běží k silnici, tak poté, co jsme ho doběhli a zastavili – tj. využili jsme svou fyzickou převahu – řekneme třeba: „Moc jsem se teď bála. Silnice je nebezpečná. Běhat můžeme na hřišti, na zahradě… na silnici NE!!“ To všechno má mnohem větší účinek jak pro danou situaci, tak pro budoucnost.

Často zaznívá argument, že jedna facka je účinnější než dlouhé vysvětlování.

To spíš bývá vzpomínka dospělých na vlastní dětství. Zdá se to přijatelnější, než dlouhá kázání nebo naopak nemluvení či přehlížení. Ošidnost této věty je v tom, že jakoby vychází z předpokladu, že v té situaci není jiné řešení, jen výběr ze dvou zel. Neodůvodněná je také představa, že musí mluvit dospělý – to dítě má navrhovat, co teď udělá, jak věc napraví, a jak to udělat příště správně.

Co třeba situace, kdy se holčička houpe na houpačce a odmítá na ni pustit další děti. Jak jinak situaci vyřešit, než že ji z té houpačky sundám?
Využití fyzické převahy, abychom zabránili nežádoucímu chování dítěte (zejména bití, ničení věcí), je v pořádku. Cokoli dalšího už ale ne. Představte si tuhle situaci: matka je se svými syny na hřišti. Děti se pošťuchují, až starší do mladšího strčí, ten upadne a odře si koleno. Matka dá staršímu citelný pohlavek a pronese: „Mladším se nesmí ubližovat.“ Pokud je rozpor mezi tím, co slyšíme a tím, co zažijeme, rozhodující je zážitek. Sociální učení nápodobou je pro dítě tím základním učením. Chlapec se tedy ze situace naučil přesný opak toho, co jeho matka zamýšlela: ubližovat druhým můžeme, ale je k tomu potřeba si nad nimi zajistit moc. Je jen otázkou času, kdy bude ubližovat slabším – dětem, zvířatům… Dalším rizikem trestů je tedy přenášení mocenského modelu do dalších vztahů.

Co tedy navrhujete místo trestů?

Dá se to rozdělit na dvě části – co dělat, aby takové situace nenastávaly, a jak reagovat, když už se něco nesprávného stane.

Na mnohých situacích, kdy dojde k trestání, mají podíl sami dospělí. U malých dětí je prevencí především tzv. připravené prostředí – nenechat v jejich dosahu nic, co jim může ublížit anebo čemu mohou ublížit ony. Dnešní děti to mají mnohem těžší, protože se často pohybují v hodně pro ně nepřirozeném prostředí. Tady nepomůže vysvětlování, zákazy, hrozby – prostě některé předměty v dosahu dětí nemohou být.

Někdy dospělí trestají, protože mají malé porozumění pro vývojové úkoly dítěte. Kojenec potřebuje házet věci na zem – trénuje si jemnou motoriku, zažívá působení gravitace i vlastní moc nad předměty. Batole má „sběračské období“ – všechno, co najde, dává do úst. Trochu starší děti jsou zas fascinované živly - to je to různé vylévání a přelévání vody, házení písku, kamínků, bláto… Patří sem i pohyb – lezení po schodech, běhání, nebo třeba skákání na gauči. Dítěpotřebuje zažít pružení, tím se učí koordinaci pohybů. Většinu věcí, které nás u dětí zlobí, nedělají naschvál. Prostě je dělat musí. Naše reakce má být jediná: umožnit dítěti tyto aktivity, ale tak, aby nic neničilo, nikomu neubližovalo. Dát ke gauči třeba matraci, aby se nezranilo, nebo koupit malou trampolínu, pokud by to gauči škodilo.

Někdy máme na děti požadavky, které jsou nad jejich věkové možnosti - předčasné požadavky na úklid, jíst bez ušpinění… Třeba za rok už to ale umět budou, takže je zbytečné je za to trestat. Nebo takový nákup s předškolním dítětem v samoobsluze. Vidět tolik věcí a nemít možnost se jich dotýkat, chodit pomalu a zastavovat se, když by bylo možné se tak krásně rozběhnout, to je skutečně nepřiměřený úkol. Když už musíme s dětmi nakupovat, tak co nejrychleji. A také pomáhá pravidlo, že si každý může vybrat nějakou “drobnou radost“ – to odbourá loudění i riziko, že rodiče budou uplácet dítě příslibem odměny, „když bude hodné“.

Dokonce ani tzv. testování hranic bychom neměli trestat. Jsou to ty situace, kdy dítě s potutelným výrazem dělá věci, o kterých ví, že je dělat nemá (sahá na něco, bouchá do miminka atd.). Smysl je v tom, že dítě si potřebuje opakovaně potvrdit, že věci se dějí předvídatelně. Takže zadržíme ruku, řekneme, co dítě dělat může, někdy to bude nazlobené „Tohle NE!“ Někdy to bude dokonce odvedení dítěte z místa (s komentářem, že sice víme, že by tady chtělo zůstat, ale že to při takovém chování nelze). Toto není trest, to je jen logický důsledek.

Ale když toto nepovažujete za trest, tak co potom trest je?

Právě proto dochází k tolika nedorozuměním, že lidé tímto termínem často míní odlišné situace. Jednou ze základních charakteristik trestů je, že málokdy nějak souvisí s věcí, za kterou byly uděleny. Jedna účastnice našeho kurzu to trefně pojmenovala: „Trest je něco, co si vymyslí jedna osoba na druhou“. Když dítě rozbije sousedovi míčem okno, můžeme ho potrestat fyzicky,zakázat televizi nebo přidat nějakou práci v domácnosti. Jenže zodpovědnost, charakter a svědomí se nebudují tresty, ale postupy, které mají společný výchozí princip: prožít důsledky nějakého nesprávného jednání a snažit se věci napravit. Když se něco zničí, musí se to spravit nebo nahradit. Když někomu ublížíme, máme se omluvit, uvést vztahy zase do pořádku. Porozumění zákonitostem, podle nichž funguje svět a společnost, dítěti zprostředkujeme mnohem lépe, když po něm žádáme, aby se sousedovi omluvilo a škodu zaplatilo ze svého kapesného. Toto ale není trest. Toto je tzv. logický důsledek, to je vlastně výchova. V té situaci se vlastně nedá žádat nic jiného, logické důsledky jsou pokaždé stejné, protože reálně vyplývají ze situace, dají se předvídat.

A co když věc žádný přirozený důsledek nemá? Napadají mě třeba pozdní příchody…

Jak to, že nemá? Je to strach či zlost druhé osoby, něco se už nestihne… Vyjádřit své emoce je dost silný prostředek. Ale jen tam, kde nám navzájem na sobě záleží, kde jsou dobré vztahy. A ty se tresty často nabourávají.

Důležité je také dostatečně komunikovat smysluplnost našich požadavků. Pokud děti to, co po nich chceme, berou jen jako „buzeraci“, je to výborné pole pro boj o moc. Jedním ze způsobů, jak nebojovat, je přibírat děti k řešení problému, a to už v předškolním věku. Třeba se můžeme obrátit na děti s problémem: „Pyžama zůstávají často neuklizená. Co navrhujete, aby se to zlepšilo?“ Pak je rozhodně větší šance, že to začne fungovat. Protože jestliže o něčem můžu spolurozhodovat, beru za to zodpovědnost.

Někdy stačí jen „nemít řeči“, netlačit, nehudrovat a netrousit nálepky, jaké to dítě je, když to zase neuklidilo.

To může připadat mnohým rodičům možná málo.
Samozřejmě to neznamená nekonečnou toleranci a trpělivost. Když jsme opravdu naštvaní, je dobré to říct. Pokud máme s dítětem dobré vztahy, tak to, že mu řekneme, že nás něco štve nebo zklamalo, je pro něj účinnější zpětná vazba než jakýkoli trest.

Vraťme se na závěr ještě k uvažovanému zákonu zakazujícím fyzické trestání dětí. Měl by podle vás vzniknout?

Určitě ano. Pokud vím, neuvažuje se o něm jako o represivním, ale jako o deklarativním zákonu – že jsme společnost, která o výchově dětí přemýšlí, není jí lhostejné, jak se s nimi zachází. Tam, kde tento zákon mají, to pomohlo snížit násilí páchané na dětech obecně a také zlepšit povědomí o účinnější výchově. Když nám někdo tvrdí, že právě díky trestům v dětství se z něj stal slušný člověk, odpovídáme, že slušný člověk je z něj i přesto, že ho trestali. Zřejmě v jeho výchově byla řada dalších účinných postupů, které překonaly i negativní dopady trestů. Vždycky si ale v duchu říkám: o co lepší by ten člověk mohl ještě být, kdyby tam ty tresty nebyly, o co lepší mohly být jeho vztahy s rodiči…

 

PhDr. Jana Nováčková, CSc. (1949)
Psycholožka s praxí v poradenství i psychologickém výzkumu. Věnuje se zejména problematice výchovy dětí a také tématu proměny škol. Je autorkou knížky Mýty ve vzdělávání a spoluautorkou bestselleru Respektovat a být respektován (P. Kopřiva, J. Nováčková, D. Nevolová, T. Kopřivová, Spirála, Kroměříž 2005). Od roku 1990 se věnuje lektorské činnosti, posledních 16 let s dalšími kolegy vede kurzy respektující výchovy, kterými v současnosti ročně projde kolem 3 000 lidí.

 

 


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Tah dámou - téma škola

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160030/



Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. Více na www.mistoprozivot.cz


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Psáno pro portál VÚP.


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)


Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.