Aktuality
respektovani.com
27.6.2017

V sekci Články najdete text příspěvku Jany Nováčkové na TEDxPrague ED dne 26. 7. 2017. Byl to první TED, který se věnoval vzdělávání. Počítá se s tím, že záznam bude umístěn na YouTube - budeme pak o tom informovat.

1.4.2016

Pořad o možnostech mediace mezi rodiči a školou si můžete poslechnout zde .  

 

 

10.3.2016

V sekci články je vložen příspěvek "Šikana a česká společnost", který byl otištěn 5. 3. 2016 v Lidových novinách v příloze Orientace. Autoři J. Nováčková, Z. Brož a O. Botlík se zamýšlejí nad autoritativní výchovou i vzděláváním jako živnou půdou šikany.


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-janou-novackovou-dgx-/domaci.aspx?c=A151114_145417_domaci_zt

29. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Jana Nováčková: Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Jana Nováčková

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

Příspěvek přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze můžete shlédnout na

http://www.youtube.com/watch?v=BnOLxfnMsnc

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Tah dámou - téma škola

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160030/



Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. Více na www.mistoprozivot.cz


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.

Téměř před 30 lety byla provedena na Novém Zélandu studie, v níž se porovnávaly školy, kde se vyskytovaly jen minimální problémy s chováním žáků (šikana, záškoláctví, kázeňské přestupky, vandalismus) se školami, kde jich naopak bylo hodně. Ve studii se dbalo, aby složení žáků v obou skupinách škol bylo srovnatelné, tedy aby rodinné zázemí či socioekonomická úroveň rodin nemohly být oním faktorem, který by vysvětloval rozdíly v chování žáků. Protože výsledky této studie plně odpovídají našemu pohledu na tuto problematiku a postihují klíčové aspekty, budeme se zabývat nejdřív těmito zjištěními.

První zásadní rozdíl byl nalezen v postojích učitelů k výkonům a k chování žáků. V neúspěšných školách učitelé viděli vinu na straně žáků, potažmo v okolnostech, které jako učitelé nemohli ovlivnit. V úspěšných školách se učitelé cítili zodpovědní za učení i chování svých žáků. V praxi se to projevovalo třeba v situacích, kdy někdo ze sboru začal hovořit o tom, že nějaké dítě má v něčem potíže, pak reakce kolegů většinou začínaly slovy: "Mně se v takových situacích osvědčuje…" nebo dalšími informacemi, poskytnutím literatury, metodických návodů atd. V neúspěšných školách reakce na podobně ventilovaný problém začínala obvykle: "No jo, vždyť to dítě pochází z..." většinou s odkazem k rodinnému prostředí, který racionalizoval neúspěch dítěte a příčinu situoval mimo kompetenci učitelů.

Druhým rozdílem byly způsoby řešení nesprávného chování. V neúspěšných školách byly dopodrobna vypracovány systémy postihů a trestů za jednotlivé přestupky žáků, školní řády obsahovaly hlavně zákazy a hrozby při jejich nedodržení. V úspěšných školách bylo základní strategií vyhýbat se vyhrocování konfliktů a otevřeným konfrontacím s žáky, tedy situacím „kdo z koho“. Zato učitelé věnovali čas a námahu, aby učili své žáky dovednostem a postupům, které jim umožňovaly osvojit si přijatelné formy reagování na jejich frustrace. Dokonce učitelé, kteří měli o tuto problematiku zájem, měli časové úlevy ve výuce, aby měli možnost pracovat se sociálně narušenými dětmi.

Třetím rozdílem byl styl výuky. V neúspěšných školách nebyla smysluplnost a zajímavost výuky pro učitele nijak významnou hodnotou. Většina hodin se odbývala frontální výukou, s množstvím opisování látky do sešitů, vyžadovalo se hlavně učení podle učebnic. V úspěšných školách byl důraz na aktivní a tvořivou práci dětí, často se chodilo na exkurze mimo školu, ale také různí lidé přicházeli na pozvání do hodin. Jedna učitelka to vyjádřila slovy: "Nikdy nepřemýšlím nad disciplínou ve třídě, ale spíš nad průběhem hodiny. Pokud ta bude vydařená, pak se bude dařit i vše ostatní."

Čtvrtým rozdílem bylo řízení školy. Vedení úspěšných škol bylo pevné, ale velmi demokratické – to znamenalo, že všem důležitým rozhodnutím předcházela diskuse sboru, věci se neřešily na poslední chvíli. V neúspěšných školách bylo vedení buď slabé nebo direktivní, typická byla osamělost učitelů nebo vytváření klik.

Pátý rozdíl byl v míře spoluúčasti dětí na věcech, které se jich týkaly. V úspěšných školách měly děti doopravdy svůj podíl v rozhodovacích procesech. Neúspěšné školy byly daleko méně ochotné dělit se o moc s dětmi. Školní parlamenty byly formálními institucemi bez jakýchkoliv pravomocí, takže děti posléze nejevily zájem v nich figurovat.

Šestý rozdíl byl v hodnocení žáků. Typické pro neúspěšné školy bylo porovnávání žáků mezi sebou, zvýšená a podporovaná soutěživost. Úspěšné školy byly zaměřeny hlavně na sledování posunu každého žáka. Nebylo neúspěšných, selhávajících, vždyť skutečně každý ve svém učení popošel dopředu. Na neúspěšných školách byl takovýto přístup k hodnocení zaznamenán jen asi u 40 % učitelů.

Byly zaznamenány ještě další rozdíly, např. ve využívání pomůcek, v přístupu k rodičům, nebo že v úspěšných školách učitelé přicházeli do školy ráno dřív a odcházeli později.

Kvalita a význam této studie spočívá především v jejím systémovém přístupu. U nás máme stále spíš tendenci vidět žáka s nesprávným chováním jen jako jednotlivce, který má prostě smůlu na rodinné prostředí. V obecném povědomí i v povědomí učitelů samotných je škola vnímána jako téměř bezzubá instituce, která toho moc nezmůže. Plně souhlasíme s tímto pohledem, pokud jde o tradiční školu. K jejím typickým rysům patří, že se nezajímá o celé dítě, jde jí převážně jen o rozvoj kognitivní oblasti. V době, kdy vznikl koncept povinného masového vzdělávání dětí, který se teprve v posledních letech snažíme měnit, zbývalo ještě asi 170 let do zformulování Maslowovy teorie základních lidských potřeb, která významně přispěla k pochopení lidského chování. Uspokojení těchto základních potřeb vede k tomu, že se cítíme i fungujeme dobře (v činnostech i vztazích). Když je chování dítěte v pořádku, má nejspíš opravdu to, co potřebuje. Naopak, když se dítě nechová správně, takzvaně zlobí, pravděpodobně něco vázne právě v uspokojování jeho potřeb.

V souvislosti se změnami, kterými prochází rodina, se hovoří o tzv. socializační prázdnotě. Pokud dítě z takto nefunkční rodiny přijde do školy, která představuje jen další stejně socializačně prázdné prostředí, pak je to samozřejmě velmi ohrožující jak pro jednotlivé děti, tak pro společnost.

Děti velmi potřebují přijetí, začlenění do skupiny. Pokud ve škole nacházejí konkurenci, osamělost, soutěže, pocity ohrožení vlastní hodnoty z permanentního důrazu na výkon, a doma často nezájem o to, co prožívají a co si přejí, je to zlé.

Děti potřebují respekt a uznání. Pokud nacházejí ve škole mocenský nerespektující přístup (čímž se myslí například obviňování, příkazy, tresty, veřejné srovnávání s druhými, ale také udělování odměn a pochval - tzv. laskavá manipulace), pokud některé dokonce zažívají permanentní neúspěšnost po dobu základní školy bez šance to změnit, a doma nacházejí totéž – je to zlé.

Děti potřebují prostor pro seberealizaci. Pokud ve škole narážejí na minimální možnost volby, nemožnost ovlivňovat, co se jich týká, na malou smysluplnost toho, co tam dělají, málo odpovědí na to, co je opravdu zajímá, a doma se setkávají s tímtéž, je to zlé. Pokud však aspoň jedno prostředí uspokojuje potřeby dítěte, je naděje na jeho dobrý psychický vývoj (hovoříme zde o jinak psychicky zdravých dětech).

Alfie Kohn ve své knize Co to znamená mít dobré vzdělání? píše, že jsou dvě základní otázky, které si školy mohou klást a od nichž se pak odvíjí celá řada metod, postupů, výchovných a vzdělávacích strategií. Pokud se učitelé táží: „Co máme dělat, aby děti dělaly, co jim říkáme, co po nich chceme?“ signalizuje to možné problémy. Pokud jejich otázka zní: „Co tyto děti potřebují a jak máme naplňovat jejich potřeby,“ pak je pravděpodobné, že škola bude místem dobrého rozvoje dětí a jejich minimálních problémů. Kohn píše, že dokonce nepotřebujeme ani znát odpovědi na tyto otázky, důležité je, která z těchto otázek je položena.

Maslowova teorie říká, že v  hierarchii potřeb je na stejné úrovni potřeba lásky jako intimnějšího vztahu společně s potřebou sounáležitosti, přijetí, začlenění do skupiny. Jestliže dítě postrádá v rodině potřebnou míru rodičovské lásky, je šance, že pro dítě se může tento nedostatek do určité míry kompenzovat ve škole. Nejde však o to, aby učitelka suplovala tento osobní vztah – jde o dobré vrstevnické vztahy ve třídě, o prožitek dítěte „já sem patřím“. Tradiční škola si nikdy nekladla za cíl záměrně pracovat se vzájemnými vztahy ve třídě. Třída – to byl pouze soubor jednotlivců, kteří se náhodně octli spolu, protože je ekonomicky nemyslitelné předávat sumu vědomostí a s nimi spojených dovedností každému dítěti zvlášť. Jiný důvod jejich společný pobyt neměl. V práci učitelů tento pohled ještě stále dost přetrvává. Mnoho učitelů se snaží, aby byly dobré vztahy mezi nimi a jednotlivými žáky, ale už nepečuje tolik o vztahy mezi dětmi navzájem. Rovněž problémy s jednotlivým žákem se řeší pouze ve vztahové rovině učitel – žák. Přitom právě práce se vztahy mezi dětmi navzájem představuje jednu z velmi účinných prevenčních strategií nevhodného chování jednotlivců a také velkou pomoc při řešení samotných konfliktů s nimi. V tomto ohledu je velkým přínosem práce dr. Koláře, který jednoznačně označuje šikanu nikoliv jako selhání jednotlivce, ale jako onemocnění skupiny.

Nelze tvrdit, že problémy s žáky jsou způsobeny výhradně nedostatkem péče věnované vztahům, nenaplňováním sociálních potřeb - příčiny jsou různorodé. Potvrzuje se však, že ve školách, kde se systematicky věnují těmto aspektům, nejenže se nepotýkají s nesprávným chováním žáků v takové míře, ale i jejich výukové výsledky jsou lepší.

Je celá řada způsobů, jak pracovat se vztahy ve třídě. Za nejvýznamnější považujeme dobrou práci třídního učitele, tzv. sžívací pobyty celé třídy s následnou prací na rozvíjení vztahů, významnou metodou pro vytváření důvěry a sounáležitosti je komunitní kruh a samozřejmě vyvozování pravidel společně s dětmi. Třídní pravidla se hojně rozšířila po školách, ale jen málokde je vidět, že by se postupovalo opravdu správně.

Často se přeskočí přípravná fáze, v níž se má dětem přiblížit smysluplnost vytvoření pravidel a jejich dodržování pro jakékoliv společenství, tudíž i pro jejich třídu. Bez tohoto kroku to může dopadnout jako v jedné třídě, kde náhodný návštěvník poukázal na to, že současné chování dětí není v souladu s pravidly, která jim visela na dveřích, a dostalo se mu odpovědi, že ta pravidla jsou tam proto, že to chtěla paní učitelka.

Další chybou bývá, že jsou formulována negativně, připomínají spíš soubor zákazů než obraz pozitivního chování. Výhodou je také formulovat je jako snažení, cestu. Když jsou sepsaná příliš striktně, častěji se budou vyskytovat situace porušení, selhání. Ty potom mohou vést k odmítnutí pravidel těmi dětmi, pro něž je jejich dodržování z jakýchkoliv důvodů obtížné: „To jsou vaše pravidla, ne moje!“ Často slyšíme otázku, zda se s pravidly současně mají stanovit sankce. Je to v podstatě jako bychom rovnou říkali, že vůbec nečekáme, že by někdo ta pravidla dodržoval sám od sebe. Negativní očekávání děti samozřejmě rozpoznávají – a plní je. Když na našich seminářích probíráme téma vyvozování pravidel s dětmi, velmi zdůrazňujeme, že jejich správné vytvoření, sepsání a vyvěšení je jen začátek dlouhodobé práce. Za stěžejní považujeme jejich pozitivní utvrzování – „Dneska jste se opravdu řídili naším pravidlem ohleduplnosti,“ a při porušení se držet první zásady dobré, efektivní komunikace, tj. hovořit o problému, chování, o porušeném pravidlu, nikoliv o osobě, tedy: „Jirko, máme pravidlo řešení konfliktů v klidu,“ nebo „Jirko, dohodli jsme se, že budeme řešit věci k klidu,“ nikoliv obviňovat: „Zase křičíš, porušil jsi pravidlo!“

Ve studii o školách na Novém Zélandu se hovoří o  rozdílu v přístupu k řešení problémů s nesprávným chováním. Jak bylo řečeno, úspěšné školy měly naprosto vědomou a jasnou strategii nevyhrocovat konfrontaci s dětmi. Tento přístup není slabošstvím či ustupováním dětem, souvisí se základním vztahovým modelem vůči druhým lidem. Řeč je o rovnocenném, partnerském vztahu nebo naopak o mocenském, nadřazeném vztahu. Dost lidí už přijímá myšlenku partnerského vztahu s dětmi pokud jde o situace, kdy se chovají dobře. V okamžiku, kdy tomu tak není, se domnívají, že mají oprávnění zaujmout mocenský postoj, a dokonce často ani nevidí jinou možnost. Slovo autorita bývá v tomto kontextu dost zavádějící. Autorita má dva významy: označuje jak moc (často se hovoří o formální autoritě), tak vliv (přirozená autorita). Přirozenou autoritu děti pro svůj vývoj velmi potřebují, moc ve výchově je naprosto kontraproduktivní.

Nesprávné chování nemůže být ponecháno bez povšimnutí. V naší výchovné tradici to většinou znamená nejdřív domlouvat (tj. vést monology o tom, co dítě stejně dávno ví), a když tento neefektivní styl nezabere, jako by už zbývalo jen to jediné: potrestat! Dokonce i ti, kteří trest používají velmi neradi, by možná měli výčitky svědomí, že se nezachovali jako odpovědní vychovatelé, kdyby nepotrestali. Je třeba si jasně pojmenovat, že trest není aktem spravedlnosti, ale je základním mocenským prostředkem. Trest je demonstrace moci a agrese vůči slabším, byť ve jménu ušlechtilých výchovných cílů. Je přímo lekcí o moci. Učí děti, že není pravda, že nesmíme ubližovat slabším. Můžeme, ale musíme být silnější. Nebo nás ti silnější při tom ubližování nesmí chytit.

Dospělí si myslí, že trestem vymezují dětem hranice, což je omyl. Jedno z neblahých poselství trestu je: pokud sneseš nepříjemnost trestu, pak si vlastně můžeš dělat, co chceš. Trest ve smyslu odplaty za minulost také představuje výměnný obchod. Já něco provedu, oni mne potrestají a jsme si kvit, můžu nanovo. Při trestání se velmi často nepožaduje ani náprava, respektive může být provinilcem dokonce odmítnuta s poukazem na to, že už byl potrestán.

Nelze popřít, že někdy tresty fungují v tom smyslu, že zamezí opakování nežádoucího chování. Jenže právě v tom je past. Pan profesor Matějček říkával, že trest zastavuje, ale nebuduje. Nebuduje zvnitřňování hodnot, norem, poznání, proč se takové chování nemá opakovat. V tradiční výchově je zaběhané paradigma: přečin – domluva – trest. To, co vede ovšem ke kýženému zvnitřnění správného chování je paradigma: přečin – přizvání dítěte ke spoluúčasti na řešení problému – náprava.

Alternativou trestu jsou přirozené důsledky. Zabývat se jimi a všemi komunikačními dovednostmi, které nám umožní, abychom i z přirozených důsledků nakonec neudělali trest, abychom zvládali nesprávné chování dětí partnerským přístupem, přesahuje možnosti tohoto příspěvku. Zájemce odkazuji na naši knihu Respektovat a být respektován nebo na naše stejnojmenné kurzy.

Používání mocenského přístupu má základní riziko v tom, že ho děti přijmou za své, že tak budou nahlížet na všechny vztahy ve svém životě. Na našich kurzech zobrazujeme tento vztah v podobě malého a velkého panáčka. A ptáme se, po čem asi tak touží ten malý panáček. Někdy lidé říkají, že touží být stejně velký. Jenže to by nejdřív takový rovnocenný vztah musel zažít. Nestačí vidět, jak se s respektem chovají k sobě jiní lidé, je nutné ho zažít vůči sobě. Znakem přijetí mocenského modelu vztahů je, že malý panáček si touží vyměnit místo s tím velkým. Většina dětí, s kterými mají učitelé problémy, mají již přijatý tento mocenský model, bojují s dospělými. Každým vítězstvím dospělých nad dítětem, každým trestem, se tento model upevňuje. Nebo dítě přijme svou podřízenou roli a bude tím poslušným tvorem, který je ovšem ohrožen zejména tím, že ho ostatní budou zneužívat a manipulovat s ním.

Nechtěli bychom, aby vznikl nesprávný pocit, že pokládáme učitele za všemocné. Škola má svá omezení, nemůže suplovat například léčbu psychopatologie, není a ani nemá být psychoterapií. Někdy nezbývá, v extrémních případech, než uzavřít s žákem „pakt o neútočení“. Přesto má škola velké možnosti, které se plně potvrzují všude tam, kde vsadili na prvním místě na vytváření bezpečného klimatu, kde jdou cestou partnerského vztahu, kultivace vztahů nejen mezi učiteli a žáky, ale zejména mezi žáky navzájem.

 

Dreikurs, R., Grey, L.: Logické dôsledky. Nové Zámky, Dunajská Streda, Psychprof, spol. s.r.o., ARTUS 1997.

Kohn, A.: What Does It Mean to Be Well Educated? And More Essays On Standards, Grading, And Other Folies. Boston, Beacon Press 2004.

       Kohn, A.: Punished by Rewards. Boston, Houghton Mifflin Company 1993.

Kopřiva, P., Nováčková, J., Nevolová, D., Kopřivová, T.: Respektovat a být  respektován. 2. vydání. Kroměříž, Spirála 2005.

Ramsay, P., Sneddon, D., Grenfell, J., Ford. I.: Successful and Unsuccessful Schools: A Study in Southern Auckland. In: The Australian and New Zealand Journal of Sociology, Vol. 19, No. 2, 272-304 (1983).

       Rogers, C. R., Freiberg, H. J.: Sloboda učiť sa. Modra, Persona 1998.

 


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Psáno pro portál VÚP.


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)


Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.