Aktuality
respektovani.com
27.6.2017

V sekci Články najdete text příspěvku Jany Nováčkové na TEDxPrague ED dne 26. 7. 2017. Byl to první TED, který se věnoval vzdělávání. Počítá se s tím, že záznam bude umístěn na YouTube - budeme pak o tom informovat.

1.4.2016

Pořad o možnostech mediace mezi rodiči a školou si můžete poslechnout zde .  

 

 

10.3.2016

V sekci články je vložen příspěvek "Šikana a česká společnost", který byl otištěn 5. 3. 2016 v Lidových novinách v příloze Orientace. Autoři J. Nováčková, Z. Brož a O. Botlík se zamýšlejí nad autoritativní výchovou i vzděláváním jako živnou půdou šikany.


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-janou-novackovou-dgx-/domaci.aspx?c=A151114_145417_domaci_zt

29. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.

Každoroční velkou prací v poradně byly předškolní prohlídky. Výsledky psychologického vyšetření, zda dítě školu zvládne nebo ne, bývaly docela přesné. Když jsem zavírala dveře za šestiletým dítětem, které mělo IQ kolem 95, nestabilní pozornost a k tomu bylo trochu neposedné, bylo to, jako když lékař diagnostikuje nemoc, kterou nejde vyléčit. Věděla jsem přesně, co takové dítě čeká – 9 let neúspěchu, tedy 9 let frustrace jedné ze základních lidských potřeb být úspěšný, mít uznání, a z toho neuspokojování dalších potřeb - být přijímán, cítit se v bezpečí. A pomoct jsem mu nemohla.

Už tehdy jsem nechápala srozuměnost naprosté většiny dospělých s tím, že se bude dítě ve škole trápit. Nechápala jsem to přesvědčení, že škola je v pořádku, že to trápení je daň za vzdělání a že to jinak ani nemůže být.

Postupně jsem si uvědomovala, že za tímto názorem je především neznalost, nevědění, nedostatek informací. Ve značné míře chybí veřejnosti znalosti z psychologie – vývojové, kognitivní, sociální, psychologie osobnosti, znalosti o procesech učení. Neví se moc o tom, jaké poznatky už přinesly výzkumy mozku. Prostě nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká a zlepšuje se to jen velmi, velmi pomalu. Přesto všechno, že velká většina dospělých potřebám dětí vlastně nerozumí, mají pocit, že vědí lépe, co děti potřebují.

STEJNOST VERSUS ODLIŠNOST

Když hovořím o tradiční škole, mám na mysli základní schéma organizace výuky:

  • děti jsou rozdělené do tříd podle věku

  • děti nemají žádný vliv na to, co se ve škole děje

  • všechny děti ve třídě se učí totéž

  • všechny děti se to učí stejným způsobem

  • všechny děti se to učí ve stejný čas

  • všechny děti jsou hodnoceny, jak předepsané učivo zvládly

  • hodnocení je současně používáno jako donucovací prostředek

Zřejmě se všichni shodneme na tom, že každé dítě je jiné. Je nám jasné, že každé dítě potřebuje k nasycení jiné množství jídla. Je nám jasné, že např. větší nebo menší boty, než dítě potřebuje, mu nutně přinesou problémy. Právě tak, jako když bude mít na horskou túru sandálky místo pohorek. Přesto stejnost školy stále většině lidí nevadí. Jakoby ta různost platila pro jiné oblasti života, nikoliv však pro vzdělávání. Dokonce to, že škola chce po každém dítěti bez rozdílu totéž, navozuje jakýsi pocit správnosti a spravedlnosti.

Jde tu o záměnu obecné a individuální roviny potřeb dítěte. Všechny lidské bytosti mají základní potřeby, které musí být u všech uspokojovány, jinak nastane různé strádání, nepohoda, u dětí deformace vývoje.

Ovšem způsoby, jakým se tato potřeba naplňuje, jsou již individuální. A neposkytnout dítěti možnost naplňovat potřebu učení podle jeho individuálních charakteristik, vede k nespravedlnosti.

MOZEK

Pojďme si nejdřív říct něco o biologické podstatě naší individuality – o fungování mozku a co z toho vyplývá pro učení.

 

Základní informace z výzkumů mozku se postupně dostávají do povědomí veřejnosti – odborné i laické. Jde o to, že jsme stejně jako ostatní živočichové, zařízeni tak, že když náš mozek identifikuje něco jako nebezpečné, přednostně řeší nebezpečí. Vše ostatní jde stranou. A řeší to prostřednictvím nižších struktur – mozkového kmene nebo limbického systému, protože jsou rychlejší. Mozková kůra je v této situaci na „vedlejší koleji“.Zatímco ohrožení nižších živočichů představují většinou hlavně predátoři, ohrožení nás, lidí, již obsahuje i ohrožení psychická a sociální. Základní informace o mozku zní: když se necítíme bezpečně, nemůžeme se kvalitně učit. Tak se do slovníku pedagogů dostal pojem bezpečné klima. Školy se ho sice snaží vytvářet, ale nedomýšlejí už, co všechno děti ve škole jako ohrožení vnímají, co všechno blokuje jejich učení.

Když se člověk cítí v bezpečí, pak přichází na řadu obsah těch bezpečných podnětů. Podnětů, s kterými se setkáváme, je příliš mnoho, abychom se mohli všemi zabývat. S rozvojem počítačové techniky a internetu se počet podnětů ještě o dost zvýšil. Tím rozhodujícím momentem, zda se něčím budeme zabývat nebo ne, je právě smysluplnost. Někdo trefně označil mozek za zařízení na hledání smyslu.

Co pro koho je smysluplné, to je samozřejmě hodně individuální. Je to podmíněno věkem, výší intelektu i jeho strukturou, individuálními dispozicemi, specifickým nadáním, dosavadní životní historií. Pokud tedy člověk má dělat něco, v čem nevidí smysl, musí se stát ten nesmyslný podnět nějakým způsobem ohrožující - to se jím pak člověk už zabývat musí. Ale zabývá se jím na úrovni vyhnutí se ohrožení, nikoli na úrovni porozumění. Škola tento mechanizmus bohatě využívá tím, že používá řadu represivních nástrojů.

V roce 1997 vyšla v češtině - po 22 letech od jejího německého vydání - kniha Frederica Vestera Myslet, učit se … a zapomínat? Její obsah objasňuje mnohé z toho, proč je tradiční škola neefektivní ve svém hlavním deklarovaném poslání – totiž něco děti naučit.

Říkala jsem, že je dost zakořeněna představa, že odlišnost – pokud nepřeroste do nějakých handicapů, neznamená nic zásadního pro učení a že je jen na dítěti, aby se snažilo přizpůsobit nárokům školy. Frederic Vester ve své knize vysvětluje, na jaké základní úrovni tato odlišnost spočívá a co to znamená pro učení.

Nejde jen o vrozené genetické dispozice, ale také o to, co vnímáme v našem okolí v prvních měsících po porodu. Na podkladě těchto vjemů se ještě dotváří náš mozek, tvoří se pevné asociační spoje, pevná prvotní síť, kterou Vester přirovnává ke kolejím, po kterých pak budeme celý život jezdit. Důsledky takto nastavených kolejí jsou obrovské. Určují naše vnímání světa. Jsou příčinou, proč je komunikace s někým snadná a s jiným se nějak nemůžeme domluvit.

Dítě se nejlépe učí od toho zdroje, který nějak rezonuje s jeho kolejemi, ať je to druhé dítě, dospělý, kniha, video. Pokud tomu tak není, učení jde ztuha a často se pak z toho mylně uzavírá, že dítě je méně inteligentní.

S mozkem souvisí i celkový vývoj dítěte, jeho vnitřní zrání. Individuální rozdíly ve zralosti stejně starých dětí jsou velké, takže představa, že stejně staré děti zvládnou stejné věci je opět zavádějící. Pamatuji si ze své poradenské praxe děti, které měly potíže se čtením, ačkoliv nebyly dyslektici. Neměly totiž při nástupu do školy dozrálé ty struktury v mozku, které ke zvládnutí čtení potřebujeme, ačkoliv třeba v matematice potíže neměly. Špatná technika čtení a odpor ke čtení snižovaly jejich šanci na úspěch ve škole, která na čtení hodně staví. Již ve 30. letech se dělaly pokusy, kdy se nutily děti k motorickým činnostem, na něž ještě nebyly zralé. Učení nejenže trvalo déle, ale děti pak spontánně naučené ani nepoužívaly.

Z hlediska respektování biologických zákonitostí je tedy jednotný systém výuky tradiční školy dost velkým průšvihem.

Zrekapitulujme si tedy prohřešky tradiční školy proti biologickým zákonitostem, proti principům fungování mozku.

  • Stejný obsah – nebere v úvahu individuálnost v chápání smyslu

  • Stejný čas – nebere v úvahu zralost mozku a tempo vývoje jednotlivce

  • Stejný způsob – nebere v úvahu odlišnost pevných asociačních struktur jednotlivců

  • Negativní emoce a strach neumožňují efektivní učení

        Mrhá se tak potenciálem mnoha dětí.

POTŘEBY

Výčet zásadních pochybení systému, v němž se děti mají vzdělávat, dává tušit, že řada dětí v něm nemůže být úspěšná.

Zde jsou zachyceny některé z nejdůležitějších základních lidských potřeb. Dá se říct, že tradiční škola způsobuje frustraci téměř všech z nich.

Prohřešky začínají již u fyziologických potřeb:

  • děti nemají dostatek pohybu

  • nemohou si dělat věci svým tempem,

  • smyslové podněty bývají jednotvárné, v některých oblastech chudé.

Dále je velmi zanedbávána potřeba autonomie, kterou považuji za velmi podstatnou. Je základem proto, aby člověk mohl zjišťovat, kdo vlastně je, jaké má dispozice, jak je může uplatňovat, jaké místo na tomto světě má. Když se u dítěte dostaví kolize potřeby autonomie, tedy rozhodovat o sobě, dělat si věci podle svého, a potřeby náklonnosti dospělé osoby, pak dítě většinou volí náklonnost dospělých, protože je na nich závislé. Tím se vzdává zodpovědnosti za sebe.

Tradiční systém už vůbec neuspokojuje potřebu vlivu. Ačkoliv dospělí neustále opakují, že se dítě učí pro sebe, nemá na svoje učení vlastně vůbec žádný vliv – nemůže si vybrat, co se chce učit, kdy se chce učit ani jak se to chce učit. Není se co divit, že děti se učí přenechávat odpovědnost za sebe a své učení druhým.

Rovněž potřeba úspěchu je u mnohých dětí dlouhodobě frustrována. Jde o potřebu být v něčem dobrý, nikoliv být lepší než druzí. Být dobrý mezi dobrými. Potřebujeme, aby druzí uznali, že děláme něco dobře a dali nám to najevo.

Za zmínku stojí i potřeba úcty, sebeúcty, důstojnosti.

Kdykoliv nemáme uspokojené potřeby, vzbuzuje to negativní emoce. Negativní emoce jsou nepřítelem učení. Ale neuspokojené potřeby se samozřejmě promítnou do chování. Jsou dva základní směry reakcí – buď dítě ventiluje svou frustraci navenek aktivně - formou emocionálních výbuchů, verbální i fyzické agrese, nebo do tzv. pasivní agrese, kdy se dítě stáhne, přestane komunikovat, odpovídá jednoslovně nebo vůbec ne, zapomíná a ztrácí věci, chodí pozdě, mladší děti se upínají k plyšákům, dítě demonstruje svou bezmoc i v situacích, které by mohlo zvládnout, vzdává věci předem, jsou problémy s jídlem - přejídá se nebo špatně jí, někdy provokuje, aby se pak stáhlo do pozice oběti, apod.

Pokud dítě signalizuje takovým způsobem, že nemá uspokojené své potřeby, reakce rodičů i pedagogů se velice často místo uspokojení deficitu potřeby nesou ve směru zvýšení represí. Někdy to sice negativní chování zabrzdí, ale negativní důsledky se tím nijak nezastaví.

VNĚJŠÍ MOTIVACE

Nerespektování zákonitostí fungování mozku, frustrace potřeb dětí nutně vedou k různě závažným potížím jak v učení samém, tak v chování dětí. Nicméně, cílem tradiční školy je poskytnout dětem vědomosti a dovednosti, i když ony v nich smysl nevidí. O jednom způsobu, jak dosáhnout, aby se mozek zabýval něčím, v čem nevidí smysl, jsem se již zmínila – je to cesta ohrožení, represí, trestů. Druhou cestou je cesta odměn, pochval, dávání za vzor, soutěžení.

Mluvíme o používání vnější motivace k učení.

Jen krátce zrekapituluji podstatu teorie motivace:

Dělíme ji na vnitřní a vnější. Vnitřní – co chceme dělat sami, vnější – co bychom jinak nedělali, ale vyhneme se nepříjemnosti, nebo něco příjemného za to získáme.

Máme vrozenou potřebu učit se, porozumět světu, potřebu zvídavosti. Učení je motivováno jednoznačně vnitřně. Pokud dětem ponecháme vliv na jejich vlastní učení, je velká šance, že touha učit se se udrží.

Dále je tam podstatný moment, a sice že i když samotná činnost, kterou děláme z vnitřní motivace, není příjemná, budeme ji dělat, pokud nám dává smysl.

Zrada vnější motivace je zejména v tom, že účinkuje, a to někdy okamžitě. Odměnami, pochvalami, tresty dostaneme často ostatní, kam chceme, přimějeme je dělat věci, které by jinak nedělali. Jenže už se většinou nepřemýšlí příliš, jaké následky to má dlouhodobě. Ve škole funkci vnější motivace plní především známky.

Rizika vnější motivace jsou obrovská:

  • devalvuje požadovanou činnost – degraduje ji na pouhý nástroj k získání něčeho jiného, nebo k vyhnutí se nepříjemnostem a vysílá signál, že sama o sobě nemá valnou cenu. Odměny a tresty ve škole sdělují dítěti, že učení samo, dozvídání se, vzdělání není nic významného, je to jen něco, co po něm chtějí dospělí. Důležité jsou známky a papír o absolvování školy. Tímto mechanizmem pak dochází k tomu, že

  • snižuje původní vnitřní motivaci (tedy i motivaci učit se)

Další dopady se týkají dokonce i charakteru dítěte:

  • učí účelovému chování

  • vede k závislosti na vnější motivaci – pokud nikdo nic neslibuje, nebo něčím nehrozí, proč bych to dělala?

  • vede k závislosti na autoritách – dítě si navyká ne to, že ho řídí autority, i když vyroste, bude ochotně vkládat svůj život do rukou těch, kteří se tváří jako autority či mají moc ho odměňovat či trestat.

  • neumožňuje být sám sebou – jestliže dítě navykneme dělat to, co po něm chtějí ostatní, pak v sobě ani neobjeví svoji jedinečnost, svoje talenty.

DŮSLEDKY

Vše, o čem jsem hovořila, se dá shrnout do schématu příčin a řetězících se následků. Ukazuje, jak se prohřešky proti biologii dítěte, proti fungování mozku a proti uspokojování jeho potřeb nutně promítnou do řady problémů v chování i učení, jak tyto problémy nejsou řešeny opravou původní chyby, ale vrší se na ně další prohřešky v podobě používání vnější motivace a ta vede ke ztrátám v individualitě dětí.

Používání vnější motivace je možné tam, kde vládnou mocenské vztahy. Pokud děti žijí v těchto mocenských vztazích, většinou se s nimi ztotožní. Považují je za správný model vztahů mezi lidmi. Většina přijme to, že je v pořádku poslouchat a dělat to, co mi říkají druzí. Menší část dětí zatouží po moci. Není divu, že ve školách pak bují šikana. V tradiční škole nebývá místo pro partnerské vztahy, takže se jím ani děti neučí. Vychovává nesvobodné lidi.

V tomto působení tradiční školy vidím velké společenské riziko. V návyku být řízen a manipulován. V návyku nepřemýšlet samostatně, čekat, až mi někdo řekne, jak je to správně. Abychom si rozuměli, co myslím poslušností: znamená podřizovat se druhé osobě v mocenské pozici. To, co bychom jistě u dětí rádi vychovali, je zodpovědnost – tedy řídit své chování zvnitřněnými hodnotami, být si vědom následků a také ochotu je nést.

Poslušnost má rizika jak v rovině osobního rozvoje – jsou to lidé, kteří se vlastně nemohou plně stát tím, čím by se mohli stát vzhledem ke svým vrozeným dispozicím, protože stále naplňovali představy jiných lidí. Poslušnost v pracovním procesu znamená malou, pokud vůbec nějakou kreativitu, problémy v situacích absence jasných příkazů. A pokud jde o dopady celospolečenské - poslušní občané jsou snem každého diktátora. Z poslušných lidí se demokraté nestanou.

Myslím, že je dost známý experiment psychologa Stanleyho Milgrama z r. 1963, který zkoumal, kam až může člověka zavést poslušnost autoritě. V tom experimentu měly pokusné osoby trestat druhé elektrickou ranou, kdykoliv udělají v odpovědi chybu. Po každé chybě se síla elektrického šoku zvyšovala. Ačkoliv měly informace o bolestivosti šoků, dvě třetiny pokusných osob došlo až do nejvyšší hranice 450 Voltů. Pokus byl mnohokrát opakován – vždy s více méně podobnými výsledky. Vždy mne udivovalo, že se tyto výsledky prakticky vůbec nepropojovaly s působením tradiční školy.

VIZE JINÉHO VZDĚLÁVÁNÍ

Změny ve školství, které jsem zažila za svůj život, se nikdy netýkaly toho podstatného – změny ve vnímání dítěte jako rozhodujícího činitele ve svém vlastním vzdělávání. Ty nejlepší školy v naší republice šly v rámci omezených možností systému správnou cestou – kooperativní výuka rozšiřuje dítěti šance učit se víc v souladu se svými pevnými asociačními strukturami. Rovněž možnost výběru je větší – třeba v modelu Začít spolu (Step by step) si dítě vybírá pořadí činností, jsou školy, které nabízejí mimořádný výběr volitelných předmětů. Projektové vyučování, průřezová témata dávají větší šanci uvidět smysluplnost toho, co se dětem předkládá k učení.

Stále je to však velmi vzdáleno tomu, aby dítě mělo ve své kompetenci, co, jak a kdy se bude učit, je to stále vzdáleno tomu, co by vzdělávání mohlo a mělo přinést jak každému dítěti osobně, tak společnosti jako celku.

Když jsem se dozvěděla nejdřív o škole v Summerhill, později o modelu Sudbury Valley School, uvědomila jsem si, že to je organizační model, který je schůdný a který naplňuje zákonitosti učení jak na biologické rovině, tak na sociální. Určitě se o jejich zkušenostech i odkazu bude mluvit dnes ještě hodně.

Zmíním se jen o dvou aspektech svobodného vzdělávání.

Prvním je prostředí bohaté na podněty. Je tam úžasná pestrost podnětů. Vnitřní zrání dítěte a vnější podnět jsou jako zámek a klíč. Pamatuji se, jak jsem kdysi v 90. letech viděla v jedné mateřské škole v Anglii malý ponk s funkčním miniaturním nářadím. Děti měly k němu volný přístup. Možná, že o něj mělo zájem málo dětí, ale pro ty, kterým něco říkal, tam byl. Jen setkáváním s různými podněty může dítě přicházet na to, co ho zajímá, k čemu má dispozice.

Druhým aspektem je chování dospělých. Dospělí jsou při učení dětí důležití. Jejich význam spočívá ale v něčem jiném, než je představa klasického učitelského povolání. Děti pro svůj vývoj potřebují soustředěnou pozornost dospělých, nikoliv jejich zásahy do jejich přirozeného učení, ani jejich hodnocení. Naomi Aldortová uvádí ve své knize příhodu, kde její syn chtěl, aby se dívala, jak jezdí na koloběžce. Hned si všimla, že by se mohl lépe odrážet, tak mu to řekla. Syn hned přestal jezdit a řekl: „Chtěl jsem, aby ses dívala, ne abys mne učila.“

Sugata Mitra má ve svém modelu samoorganizujícího se učebního prostředí (SOLE - A Self-Organized Learning Environment) také dospělou osobu, která poskytuje dětem podporu při jejich práci. Sugatra Mitra se také domnívá, že by dospělí měli dětem klást – jak to on nazývá - „velké otázky“.

Maria Montessori ukázala již v roce 1907, že jiný přístup k dětem ve škole je možný a je efektivní. Škola v Summerhill byla založená v r. 1921, Sudbury Valley School vznikla v r. 1968 – přesto se většina dětí na světě vzdělává málo efektivně a s velkými riziky pro jejich osobnostní i sociální vývoj a tím i pro celou společnost.

Velký dojem na mne udělala slova zakladatele školy v Ssummerhillu A. S. Neilla. V jednom videu uvedl, že si „nedokáže představit žáka Summerhillu s protižidovskými nebo rasistickými postoji. Nebo něčím podobným. Na ostatních školách ale takové názory existují.“

Nejsem velkou optimistkou, pokud se týče blízké budoucnosti. Změny jsou hodně pomalé. Nicméně si ale myslím, že za pár století, v té vzdálené budoucnosti, se budou děti vzdělávat opravdu svobodně a efektivně. A lidé budou pohlížet na náš současný způsob vzdělávání dětí – tedy tradiční školu - podobně, jako dnes pohlížíme na inkvizici či otroctví. A zřejmě nebudou chápat, jak jsme mohli v době úžasného technického i vědeckého pokroku tak barbarsky zacházet s vlastními dětmi.

 

Svobodné-vzdělávání----Nováčková---ÚPRAVA.pptx


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Jana Nováčková: Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Jana Nováčková

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

Příspěvek přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze můžete shlédnout na

http://www.youtube.com/watch?v=BnOLxfnMsnc

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Tah dámou - téma škola

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160030/



Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. Více na www.mistoprozivot.cz


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Psáno pro portál VÚP.


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)


Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.