Aktuality
respektovani.com
27.6.2017

V sekci Články najdete text příspěvku Jany Nováčkové na TEDxPrague ED dne 26. 7. 2017. Byl to první TED, který se věnoval vzdělávání. Počítá se s tím, že záznam bude umístěn na YouTube - budeme pak o tom informovat.

1.4.2016

Pořad o možnostech mediace mezi rodiči a školou si můžete poslechnout zde .  

 

 

10.3.2016

V sekci články je vložen příspěvek "Šikana a česká společnost", který byl otištěn 5. 3. 2016 v Lidových novinách v příloze Orientace. Autoři J. Nováčková, Z. Brož a O. Botlík se zamýšlejí nad autoritativní výchovou i vzděláváním jako živnou půdou šikany.


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou

Psycholožka Jana Nováčková tvrdí, že poměřovat se neustále s ostatními není dobré a ani tak přirozené, jak se říká

Zkušenost s psychology nebývá vždycky zajímavá. Většinou říkají šroubovaným jazykem jen to, co všichni stejně vědí nebo aspoň tuší. Psycholožka Jana Nováčková je jiný případ. Její názory na to, jak by měla vypadat výchova a také škola, jsou překvapivé jak pro mnohé rodiče, tak i pro učitele. Odmítá třeba jakékoliv soutěžení.

LN: Co se vám nelíbí na tom, že děti soutěží, kdo bude lepší, rychlejší, pilnější?

Soutěžení je náhražka. Každé dítě má přirozenou potřebu učit se. Když mu to dává smysl, dokáže vyvinout obdivuhodné úsilí a překonávat i překážky. Když tam ale ten smysl není, a dospělí si přesto myslí, že by se právě toto a právě teď mělo dítě učit, tak potom musí sáhnout k náhražkám. Jednou z takových náhražek je soutěžení. Otevřené – například o „početního krále“, ale i skryté: o známky, o body, o pochvalu. A na tom je škola v podstatě založená.

LN: Není ale soutěživost dětem přirozená? Poměřují se přece vzájemně od mala...

Nemyslím, že bychom měli soutěživost v genech. Různé antropologické studie ukazují, že soutěživost je kulturně podmíněná. Našly se primitivní kmeny, u nichž je vysoká soutěživost a agrese – ono to totiž spolu souvisí – a naopak jiné, kde jsou nejen soutěže, ale i jakékoliv veřejné srovnávání absolutně nepřijatelné, dokonce bývají vnímané jako krutost. Co lze ale za biologicky podmíněné považovat, je naše potřeba úspěšnosti a uznání. Jestliže dítěti nastavíme podmínky, v nichž může dosáhnout úspěchu jenom tím, že porazí někoho jiného, tak se do té soutěže bude vrhat. Nemáme vrozenou potřebu být úspěšnější než druhý.

LN: Úspěch ve škole se měří známkami...

Ano, tak to všichni vnímají, jen málo lidí se ovšem zamýšlí nad důsledky.

LN: Co by se tedy podle vás mělo považovat za školní úspěch, když ne známky?

Úspěch je, že se dítě něčemu naučí, něco najednou vyřeší, zkonstruuje, vytvoří. Že dokáže něco, co předtím neumělo. Lidi mixují úspěch, neúspěch, výhru a prohru. Když v něčem uspějeme, něco se nám podaří, nemusí u toho být někdo jiný. Kdežto výhra a prohra jsou jednoznačně propojeny s druhými. Vždy je tam někdo, kdo získává na úkor toho druhého, a někdo, kdo tratí.

LN: Existují dva pedagogické názory. Jeden, že by se dítě mělo poznání samo dobrat, druhý, že by mělo získat jakousi sumu vědomostí, přehled o světě.

Já preferuji to první, protože to daleko víc odpovídá lidské potřebě být aktivní, objevovat, dělat si věci svým způsobem a svým tempem. Samozřejmě se děti potřebují naučit číst, psát, počítat. Objevování a učení mezi základní lidské potřeby patří, zatímco ten druhý přístup znamená pasivitu. Děti si tak vytvářejí závislost na autoritách: Učte mě, říkejte mi, jak přesně to mám dělat, co je správně, přisouvejte mi něco, čekám... A zároveň řada dětí proti tomu protestuje: Škola je otrava... Poslušnost ani vzdor však nevedou k zodpovědnosti.

LN: Takže by se děti měly učit spíš ptát?

Nejen ptát. Měly by se naučit to, co slyší, zpochybňovat. Chtít znát smysl. Dospělí používají stejné vzorce chování a učení, které do nich dostala škola, když byli sami dětmi. Je to trochu začarovaný kruh. Hodně z toho, co vnímáme jako negativa našeho společenského života – šlendrián, korupce, nedostatek ohleduplnosti, nezodpovědnost, papouškování cizích názorů, absence kritického myšlení –, se děti naučí už ve škole, i když to škola samozřejmě záměrně neučí, ba dokonce si myslí, že v dětech vychovává opak toho. Je to zejména způsobeno autoritativním nastavením, které je v rozporu s principy demokracie. A také tím, že se velmi zanedbávají sociální vztahy mezi dětmi. Souvisí to i s obsahem výuky, kde mnoho nepodstatných věcí bere drahocenný čas. A na jiné, podstatnější, se čas nedostává.

LN: Někteří učitelé, ale i rodiče se na redukci učiva a moderní výukové metody, jako je kooperativní nebo projektové vyučování, dívají s nedůvěrou. Říkají, že pak dětem chybějí vědomosti a souvislosti.

Možná myslí spíš, že jim chybí systém. Ano, systém je důležitý. Jde ale o pořadí. Když se dítě nastartuje tím objevováním, opravdu by tam měl být dospělý, který mu pomůže objevené zařadit do kontextu. Ale tahle část výuky by měla přijít až jako druhá.

LN: Jak se díváte na takzvanou inkluzi, tedy zařazování mentálně handicapovaných dětí do běžných tříd?

Inkluze mnohem výrazněji poukáže na problémy, které v klasickém systému školství jsou. Nevyčleňovat ty, kteří se v něčem liší, je správná cesta. Ale začleňovat odlišné do systému, který staví na stejnosti, právě nutně ukáže slabiny tohoto systému. Doufám, že to bude impulzem pro změny, které budou ku prospěchu všem dětem. Abychom konečně začali přemýšlet o potřebách dětí.

LN: Můžete upřesnit, co myslíte těmi potřebami?

Samozřejmě kromě fyziologických potřeb je to potřeba bezpečí, řádu, potřeba patřit někam, tedy potřeba přijetí, potřeba vlivu, autonomie, ale taky uznání. To některým dětem chybí třeba celých devět let povinné školní docházky. Když jsem pracovala ještě za minulého režimu v poradně, tak jsme dělali předškolní prohlídky. A když tam přišlo dítě s IQ v pásmu spodního průměru, nebo dokonce podprůměru, když tam byla nějaká oslabená pozornost, nějaká motorická neobratnost nebo slabší rodinné zázemí, připadala jsem si jako doktor, který se dívá na rentgenový snímek a vidí na něm vážnou nemoc. Věděla jsem, že to dítě ve škole čeká devět let trápení a neúspěchů. Ne že by už tehdy neexistovali dobří učitelé a učitelky, ale ti se v tom systému mohou nanejvýš snažit obrušovat příliš ostré hrany stylem „to nevadí, příště mi to řekneš líp“.

LN: Dítě by se ale mělo dozvědět, jestli nějaké zadání splnilo dobře, nebo špatně, nebo ne?

Jistě, ale to není třeba spojovat se známkami. Učení bezpodmínečně potřebuje zpětnou vazbu, nikoliv však hodnocení. Dítě se musí dozvědět, jestli je výsledek dobře, nebo ne, ale to se může dozvědět i jinak, než že to řekne paní učitelka. A už vůbec se to nemusí propojovat se známkováním či hodnocením jeho jako osobnosti. Zpětná vazba se má vztahovat k tomu zadání, k tématu, ale ne k osobě. V tom je základní problém. Když vám řeknu, že váš článek je jasně strukturovaný, akorát je tam jedna nepřesná citace, to je zpětná vazba. Ale když vám řeknu něco jako „Vy jste dobrá novinářka“, tak co?

LN: To by se mi moc líbilo.

Ale jaký to bude mít dopad na vaši práci? Řeknete si, že není co vylepšovat, a uděláte chybu znova, protože se o ní nedovíte. A budete psát co nejpodobněji tomu článku, za který jste dostala pochvalu. To není cesta ke kvalitě.

LN: Není ale potřeba pochvaly taky jednou z lidských přirozeností?

Potřebujeme, aby si druzí všímali, co děláme, aby to ocenili, to ano. Ale velmi záleží na slovech, jakými to budeme vyjadřovat. Základ je orientovat se na věc, ne na osobu. Hovořit o dobrém výsledku, průběhu, chování – třeba: všechna slovíčka jsou správně, ale nezobecňovat to do nálepek jako nadaná, šikovný. V jednom článku byly pochvaly, tedy hodnocení osoby, nazvány otráveným cukrem. Škola by měla vést děti k sebehodnocení. Ta velká závislost na autoritách není dobrá pro život.

LN: Jsou školy, které nenálepkují?

Jsou, ale nedovedu odhadnout, jaké procento. Problém je, že škola si na své webové stránky něco napíše, ale když pak mluvíte s rodiči, skutečnost je jiná. Vnější motivace, odměny, tresty, veřejné srovnávání, soutěže, autoritativní hodnocení se používají bohužel už v mateřských školách: „Kdo nejdřív sní svačinku, bude král.“ Respektive ono to začíná už v rodině – kdo bude nejdřív v pyžamku?

LN: Ale ono to funguje.

Protože jsme to tak nastavili. Něco jiného je znát své možnosti, pozorovat práci a chování druhých s cílem zlepšit se v tom, včem se chci zlepšit. Buď mám cíl dělat nějakou smysluplnou činnost, jak nejlépe dovedu, nebo mám cíl porazit ty druhé, aby bylo vidět, že oni jsou horší než já.

LN: Vy sázíte na to, že odměnou za námahu je sám její výsledek. Radost z objevu, z poznání. Ale některé věci je třeba naučit se nikoliv proto, že mě to baví, ale protože je to nezbytné. Tvrdé a měkké i, násobilka...

Na prvním místě by měla být smysluplnost, protože hledání smyslu, jestli je pro nás něco významné, je jednou ze základních funkcí mozku. Mozek potřebuje nejdřív zjistit, jestli nás to, s čím se setkáváme, ohrožuje. Pokud je to bezpečné, zjišťuje, jestli to má pro nás nějaký smysl. A v přibližování smyslu mají dospělí výraznou roli. Ta smysluplnost většinou vyplyne ze souvislostí. Američanka S. Kovaliková ve své knize Integrovaná tematická výuka dává příklad. Děti v rámci výuky jazyka napsaly divadelní hru. Nacvičily ji a chtěly ji předvést, to znamená, že si musely vytvořit i kulisy a namalovat je. Přitom ale potřebovaly vědět, kolik plechovek barev musí nakoupit. A jak to zjistí? Tím, že si spočítají plochu, kterou chtějí natřít. Takže najednou má ten výpočet plochy smysl. Jestliže bude dítě postaveno před úkol napsat dopis třeba starostovi, aby zařídil něco, na čem mu záleží, najednou má smysl, aby tam nebyly hrubky. Dá se říct, že běžné diktáty, pětiminutovky, písemky, prověrky, kde dítě ve stresu naseká chyby, zautomatizování dost blokuje. Spíš je třeba učit děti, aby se nebály zeptat se, kdykoliv si nejsou stoprocentně jisté, aby se posílil správný spoj.

LN: Pokud vím, tak takhle probíhá výuka třeba v Americe už léta. Je to účinné, ty děti si většinou pak poradí skoro se vším. Ale mladí Američané, kteří u nás žijí, si proti svým českým vrstevníkům často připadají nevzdělaní. Před nimi řeknete Balzac a oni netuší, kam ten pojem zařadit. A například ve Švédsku už se mluví o tom, že je třeba poskytnout dětem širší souvislosti, přehled a chronologii.

Nad tím taky přemýšlím a nemám zcela jednoznačnou odpověď. Nevím, nakolik je pro společnost ohrožující, že nebudeme všichni vědět přesně totéž. Přesto tvrdím, že škola má fungovat hlavně jako místo, které poskytuje co nejvíc podnětů. Samozřejmě s příslušným vybavením včetně venkovního, s knihovnami, nářadím, počítači. Takovým typem škol jsou třeba školy známé pod názvem Sudbury Valley School (informace lze nalézt na www.svobodauceni.cz). Děti tam jako průvodce svým vzděláváním mají velice respektující dospělé, o kterých dokonce každý rok hlasují, jestli mají zůstat.

LN: Takže děti si tam dělají, co chtějí?

V podstatě ano. Jenže to je něco jiného, než by dělaly děti, jejichž vnitřní motivace je poničena klasickou školou. Děti se tam zabývají tím, co je zajímá, kupředu jdou velice rychle a také do velké šíře i hloubky, i do těch žádoucích systémů a souvislostí. Zajímavý je v té škole systém přímé demokracie. Oni mají radu, kde děti mají stejně platný hlas jako dospělí, a jestliže někdo potřebuje pro své výzkumy nebo učení třeba lepší mikroskop, tak musí přesvědčit ostatní, že ho škola potřebuje. Mají taky jakousi soudní komisi, která řeší problémy sociálního charakteru. Jsou tam společně nastavená jasná pravidla. Je to vzdělávání, které respektuje potřeby dětí. Díky tomu tam například nemají problém se šikanou.

LN: I u nás se vyskytují školy, které se snaží podporovat přirozené učení a sociální funkci školy.

Ano. Například v Chrudimi existuje jedna velmi dobrá základní škola, která se zásadami, o nichž mluvím, snaží řídit. A ačkoliv jako taková přitahuje i děti s problémy, výsledky třeba v testech Kalibro, které každoročně její žáci absolvují, jsou velice dobré. Lepší, než by odpovídalo nadání dětí, které tam přicházejí.

LN: Zajímavé.

Logické. Jestliže se cítím dobře, mám šanci ze sebe vydat to, co ve mně je.

LN: Co říkáte na novinky, jako jsou třeba jednotné přijímačky na střední školy?

Nepovažuji je za šťastné. Děsí mě to utahování šroubů. Přitom dřívější, tereziánské cíle – gramotní poslušní poddaní – už se přežily. Dneska potřebujeme děti vzdělávat jinak. Je jasné, že celoživotní vzdělávání je již neoddiskutovatelnou nutností. Abych to shrnula: Podstatná věc není řešení jednotlivostí, jako je kariérní řád, povinné přijímačky, státní maturity, dokonce ani inkluze v té podobě, jak se o ní mluví. Podstatné je, abychom si konečně ujasnili smysl vzdělávání, a také to, že to půjde jen v případě, že škola bude naplňovat potřeby dětí.

RADKA KVAČKOVÁ

Jana Nováčková

■ Vystudovala psychologii na Univerzitě Komenského v Bratislavě.

■ Má za sebou praxi v pedagogicko-psychologických poradnách.

■ V letech 1979–1992 pracovala v Psychologickém ústavu Akademie věd.

■ V Národním centru podpory zdraví pracovala na projektu Zdravá škola.

■ Je spoluautorkou konceptu Respektovat a být respektován.

■ V posledních letech hlavně píše a lektoruje kurzy.


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-janou-novackovou-dgx-/domaci.aspx?c=A151114_145417_domaci_zt

29. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Jana Nováčková: Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Jana Nováčková

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

Příspěvek přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze můžete shlédnout na

http://www.youtube.com/watch?v=BnOLxfnMsnc

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Tah dámou - téma škola

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160030/



Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. Více na www.mistoprozivot.cz


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Psáno pro portál VÚP.


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)


Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.