Aktuality
respektovani.com
27.6.2017

V sekci Články najdete text příspěvku Jany Nováčkové na TEDxPrague ED dne 26. 7. 2017. Byl to první TED, který se věnoval vzdělávání. Počítá se s tím, že záznam bude umístěn na YouTube - budeme pak o tom informovat.

1.4.2016

Pořad o možnostech mediace mezi rodiči a školou si můžete poslechnout zde .  

 

 

10.3.2016

V sekci články je vložen příspěvek "Šikana a česká společnost", který byl otištěn 5. 3. 2016 v Lidových novinách v příloze Orientace. Autoři J. Nováčková, Z. Brož a O. Botlík se zamýšlejí nad autoritativní výchovou i vzděláváním jako živnou půdou šikany.


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-janou-novackovou-dgx-/domaci.aspx?c=A151114_145417_domaci_zt

29. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Jana Nováčková: Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Jana Nováčková

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

Příspěvek přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze můžete shlédnout na

http://www.youtube.com/watch?v=BnOLxfnMsnc

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Tah dámou - téma škola

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160030/



Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. Více na www.mistoprozivot.cz


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Psáno pro portál VÚP.


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)

Prvňáčci se většinou do školy těší, praxe i zažité povědomí jim však brzy vštípí do hlavy jinou myšlenku - škola je otrava. Rodiče je pak alibisticky chlácholí tím, že i oni si to museli protrpět a navnadí je příslibem lákavé odměny za samé jedničky na konci roku. Mnohé školy se za posledních patnáct let skutečně změnily jen pramálo, svůj podíl na tom mají však  i rodiče a veřejnost obecně, kteří nekvalitní vyučování nevnímají jako donebevolající ubíjení schopností dětí, ale jako nutné zlo. Taková názorová strnulost k žádoucí změně nepovede a my se jen dál budeme dívat, jak nám ujíždí vlak.

 

I dnes, téměř 16 let po změně režimu, je veřejnost s naším školstvím celkem spokojena a výraznější změnu, o níž usiluje řada odborníků i občanských iniciativ, za potřebnou většinou nepovažuje. Pokud o vzdělávání uvažují rodiče konkrétních dětí, často mají řadu připomínek a s mnoha věcmi jsou nespokojeni. Tyto připomínky jdou však obvykle pouze na vrub jednotlivých učitelů, a o škole se usuzuje podle míry problémů, které do života rodiny vnáší. Otrávenost školou, pocity nudy, nezájem o učení, návyk dělat věci jen pod tlakem (pohrůžky nebo slibu), dělat jen to nejnutnější, aby nebyl průšvih, strach ze školy, osvojování si různých úhybných strategií - o tom se moc nemluví. Přitom právě tyto skutečnosti významně formují postoje, morálku a pracovní návyky budoucího dospělého. Tato negativa se berou jako něco „normálního“, co přece ke škole odjakživa patří a je jakousi nutnou daní za vzdělávání. Vždyť i známá přísloví praví, že učení je mučení, a že když se kácí les, lítají třísky...

 

Jestliže je něco vnímáno jako „normální“, pak není důvod usilovat o nějakou zásadní změnu. V tom vidíme jednu z velkých překážek změn v našem vzdělávání, které by mohly prospět jak jednotlivcům, tak celé společnosti. O změnu prostě není zájem, protože to, jak se děti ve škole vyučují, je v očích rodičů i další veřejnosti vlastně v pořádku. Společnost má mylnou představu, že jinak to vlastně ani nejde...

 

V knize Frederica Vestera  Myslet, učit se... a zapomínat? si ale můžeme přečíst něco jiného. Autor připomíná, že učení představuje pro všechny živé tvory jeden z nástrojů jejich přežití. Ve volné přírodě tento proces probíhá úplně jinak než ve škole - je spojen s uvolněním a s příjemnými emocemi. Stres však myšlení z velké části blokuje, nezbývá čas na dlouhé promýšlení, pozorování, porovnávání. „Mechanismus učebního procesu je tedy už biologicky vytvářen pro atmosféru důvěry, uvolnění a dobrého pocitu. Pouze člověk spojil tak důležitý proces — výuku nových vědomostí a zprostředkování poznatků - s obavami, stresem, frustrací a bojem o prestiž,“ píše autor.

 

Všechny děti se chtějí učit

 

Předškolní děti jsou plné aktivity a zvídavosti. Všechny se chtějí učit, ovšem každé se učí jiným způsobem. Významným prvkem učení v předškolním věku je, že aktivita vychází z dětí (děti si z dostupných podnětů vybírají, čím se budou zabývat, samy se ptají...). Jejich snahu něco se naučit  dospělí většinou přijímají s porozuměním a podporují ji. Do toho, co dětem evidentně ještě nejde nebo co je nezajímá, je rodiče nenutí s rozumným odůvodněním, že „se to také naučí, až přijde čas“.

 

Po vstupu do první třídy je však mnohé najednou jinak. Zde se již nebere ohled na to, co děti zajímá, tj. na smysluplnost podnětů z hlediska školáků. Náš mozek je uzpůsoben tak, že hledá smysluplnost v podnětech a informacích, které se k němu dostávají. Zabývat se nesmysluplnými věcmi znamená v přirozených přírodních podmínkách velké ohrožení. Nerespektujeme-li ve škole tuto zákonitost, záhy se nám to vymstí poklesem zájmu dětí. Mnoho lidí se domnívá, že kdyby si děti ve škole mohly vybrat, čím se budou zabývat, jenom by si hrály a zlobily. Není to pravda. Psychologický termín školní zralost mimo jiné znamená také připravenost dítěte vynaložit úsilí na to, aby se něco dozvědělo, něco si osvojilo. Příroda podpořila smysluplné učení úžasným mechanismem: když něco pochopíme, na něco přijdeme, když nám věci do sebe „zapadnou“ (když si řekneme „aha“) - vyplaví se v mozku látky zvané endorfiny a uvnitř se nám rozlije velice příjemný pocit. Smysluplné učení nepotřebuje žádné donucovací prostředky.

 

Ke smysluplnosti učiva přispívá výrazně jeho propojení s realitou za branami školy. Učení by mělo v mnohem větší míře probíhat v prostředí skutečného světa - přírodního i sociálního. Smysluplnost učiva nespočívá jen v okamžité využitelnosti poznatků, je obsažena samozřejmě i ve zvládnutí abstraktních myšlenkových pochodů. Učitel musí dětem odkrývat spojitosti a významy, které ještě samy nedokážou najít. Výrok „jednou se vám to v životě bude hodit“ ovšem není krok správným směrem.

 

Hra a zábava není totéž co smysluplnost

 

Mnozí učitelé, zejména na prvním stupni, se snaží, aby bylo učení pro děti zábavné. Nic proti hravým formám; nesmí se ovšem jednat pouze o samoúčelné zábavy, které posilují v dětech návyk být baveny zvenčí, nevyvíjet vlastní aktivitu. Spolehlivější (a pro učitele mnohem méně namáhavou) cestou je zajistit, aby to, co se děti učí, bylo pro ně smysluplné. Pro smysluplnou věc jsme ochotni něco vydržet, překonat únavu a provést i nezáživné úkony, které k ní patří. Smysluplná snaha zvládnout pravopis je obsažena třeba v tom, že dítě píše dopisy, aby získalo informace potřebné k dlouhodobějšímu projektu z vlastivědy, nikoliv v dobrých známkách za diktát. K osvědčeným způsobům patří zařazování projektového vyučování, integrace předmětů. Učitelé i rodiče chtějí, aby se děti naučily takovým žádoucím dovednostem, jako je úsilí, vytrvalost, schopnost zorganizovat si práci i čas. To se však naučí zejména tím, že dělají věci, které mají pro ně význam a smysl, nikoliv tím, že je nutíme dělat věci, které je nebaví.

 

Učení se ve škole pojí s obavami, stresem a frustrací také kvůli nedostatku ohledů na schopnosti jednotlivce a přirozené zrání organismu a na individuální styl učení. Vzpomeňme na onen chápající postoj vůči předškolnímu dítěti, že až přijde čas, také se to naučí. Pro lidi, kteří prošli tradiční školou, kde všechny děti dělaly ve stejný čas stejné činnosti stejným způsobem, je jistě těžké si představit, že společné vzdělávání skupiny 20 - 30 stejně starých dětí by mohlo něco z toho respektovat či dokonce využívat. Přesto je to nejen možné (i u nás se tak už občas učí), ale je to dokonce základní předpoklad podmiňující větší efektivitu školního vzdělávání. Snahy učitelů zde občas narážejí na neporozumění rodičů, jež mají sklon srovnávat, která třída probírá kolikátou stranu učebnice nebo zda náhodou ve vedlejší škole nepostupují v učivu rychleji. Toto neustálé srovnávání dětí mezi sebou přímo odporuje dovednosti respektovat individualitu.

 

Školáky od učení odrazuje také věková nepřiměřenost probírané látky (tj. že se učí něco v době, kdy ještě nemají vyvinuté mentální funkce, kterými by to mohli pochopit a zvládnout). Řada učitelů si je velmi dobře vědoma nejen sporné smysluplnosti některých částí učiva, ale také jejich nepřiměřenosti k věku. Rámcový vzdělávací program, který platí od začátku letošního roku, dává šanci ke změně. Učitelé získali velký prostor k rozhodování o zařazení či nezařazení konkrétního učiva do své hodiny. Současně od nich žádá, aby zvažovali smysluplnost učiva z hlediska klíčových kompetencí.

 

Monology učitelů ubíjejí

 

Aktivitu dítěte i jeho vyjadřovací schopnosti - další významné projevy dětí v předškolním věku — současná školní praxe výrazně potlačuje, tím zadupává do země i tvořivost. Všichni si asi pamatujeme téměř neměnný průběh hodiny: zkoušení, výklad nové látky a její procvičení. Umět vysvětlit někomu druhému podstatu věci je určitě důležitou dovedností, zdaleka ne však jediným způsobem učení - dokonce ani ne způsobem nejefektivnějším.

 

Uvádí se, že z toho, co slyšíme, si dlouhodobě zapamatujeme jen asi 10 - 15 %. Když však můžeme o věci diskutovat, zvyšuje se pravděpodobnost asi na 40 %. Pokud něco sami děláme, zkoušíme a prožíváme, je šance naučit se a zapamatovat si z toho až 80 %. Souvisí to také s množstvím smyslů, které při učení pracují. Čím méně se jich zapojuje (v tradiční škole prakticky jen sluch a zrak), tím učení probíhá zdlouhavěji. Existuje prý čínské přísloví, které praví: „Řekni mi, a já zapomenu, ukaž mi, a já si zapamatuji, nech mne to dělat, a já pochopím.“ Nejvíce si zapamatujeme, když se snažíme něco naučit druhé (až 90 %). Člověka napadá kacířská myšlenka: jako by naše škola byla zařízením pro učení učitelů, a ne dětí. Tradiční způsob výuky založený na aktivitě učitele (výklad) a naopak na pasivitě dětí (pouhé poslouchání) patří k málo efektivním způsobům učení.

 

Dítě přichází do školy již s řadou znalostí a dovedností. Přesto je vnímáno jako někdo, kdo nic neví, zatímco učitel zná všechno. Z tohoto hlediska se zdá logické, že zdržovat se vyhledáváním informací či dokonce dopracovávat se nového poznání vlastním postupem, pokusem a omylem nemá význam, je-li zde někdo, kdo všechno ví a může to sdělit bez ztráty času nevědoucím.

 

Stále více odborníků se však přiklání k názoru, že vedle samotných znalostí existují i další důležité složky vzdělání, jako například schopnost aktivně a samostatně vyhledávat informace, řešit problémy, hledat souvislosti, vyvozovat pravidla, tvořit si vlastní názory a umět je obhajovat, a zejména schopnost to vše použít v nenadálých situacích. Eventuálně pak i naučit to druhé, je-li potřeba. Najednou je zřejmé, že dobrý (ba ten nejlepší) výklad, mechanické procvičování vyložené látky a posléze její přezkoušení tuto schopnost neumožňuje získat. Existují jiné způsoby, které jsou založeny na principu aktivity dětí - především kooperativní výuka ve skupinkách, projektové vyučování, model integrované tematické výuky a další. Od učitelů to vyžaduje vedle ovládnutí metodologie těchto forem výuky ještě jednu důležitou věc - umět se stáhnout z centrální a nadřazené pozice, „vyklidit“ prostor a umožnit aktivitu dětem.

 

Cest je více, principy jedny

 

Smysluplnost výuky, mnohem větší aktivita dětí při výuce, udržování původní vnitřní motivace k učení (pokud začneme používat vnější motivaci, zákonitě tím oslabujeme motivaci vnitřní) - to jsou principy, které se dají naplňovat různě. Respektuje je třeba Montessori pedagogika, Waldorfské školy, nalezneme je ve výuce běžných státních škol, které se vydaly cestou změn. Nejsou to bláhové sny, skutečně to jde.

 

Porušujeme-li přirozené zákonitosti, zbývá už jen „cukr a bič“

 

Pokud v dospělosti děláme něco, v čem nevidíme smysl, děláme to opravdu jen tehdy, když chceme získat odměnu (a ta musí stát za to) nebo se vyhnout nepříjemnostem či sankcím. Hovoříme o takzvané vnější motivaci. Základními nástroji vnější motivace jsou tresty a odměny. A protože většinou okamžitě fungují, unikají mnohým rodičům i učitelům jejich dlouhodobé negativní účinky. Vedou děti k návyku vykonávat určitou činnost ne pro ni samotnou, a také jen po nezbytně nutnou dobu. Když nic nehrozí, když není nabízen úplatek ve formě vábivé odměny, není proč něco dělat. Ve škole se nástrojem vnější motivace stal známkovací systém. Z šestiletých dětí nadšených pro učení se tak stávají sběratelé známek. Původní smysl známek — dávat dětem i rodičům zpětnou vazbu, jak dítě kterou věc zvládá a jak daleko má k dosažení cíle - je překryt jejich funkcí vnějšího motivačního činitele. Zpětnou vazbu lze přitom poskytnout jinými způsoby. Jako dobrý způsob se jeví systém portfolií (složka prací, dokumentů, důkazů o tom, co dítě zvládlo) a učení k sebehodnocení (slovní hodnocení má také mnohá rizika).

 

Jestliže bude škola vyučovat jinak, nebude potřebovat známkování. Jestliže zůstane u tradiční výuky, odstraněním systému známkování ztratí jedinou „páku“ na děti.

                                                   

Literatura:

Kopřiva, P., Nováčková, J., Nevolová, D., Kopřivová, T.: Respektovat a být respektován. Kroměříž, Spirála 2005.

Kotter, J. P.: Vedení procesu změny. Praha, Management press 2000.

Nováčková, J.: Mýty ve vzdělávání. Kroměříž, Spirála 2001.

Vester, F.: Myslet, učit se … a zapomínat? Plzeň, Nakladatelství Fraus 1997.

 


Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.