Aktuality
respektovani.com
27.6.2017

V sekci Články najdete text příspěvku Jany Nováčkové na TEDxPrague ED dne 26. 7. 2017. Byl to první TED, který se věnoval vzdělávání. Záznam bude umístěn na YouTube začátkem září.

1.4.2016

Pořad o možnostech mediace mezi rodiči a školou si můžete poslechnout zde .  

 

 

10.3.2016

V sekci články je vložen příspěvek "Šikana a česká společnost", který byl otištěn 5. 3. 2016 v Lidových novinách v příloze Orientace. Autoři J. Nováčková, Z. Brož a O. Botlík se zamýšlejí nad autoritativní výchovou i vzděláváním jako živnou půdou šikany.


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-janou-novackovou-dgx-/domaci.aspx?c=A151114_145417_domaci_zt

29. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Jana Nováčková: Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Jana Nováčková

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

Příspěvek přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze můžete shlédnout na

http://www.youtube.com/watch?v=BnOLxfnMsnc

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Tah dámou - téma škola

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160030/



Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. Více na www.mistoprozivot.cz


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Psáno pro portál VÚP.


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)


Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.

V rámci dalšího vzdělávání učitelů si mohou učitelé vybrat také z nabídky kurzů Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání. V těchto kurzech získávají dovednosti, které jim umožňují správně komunikovat s žáky a vytvářet jim prostředí vhodné pro efektivní učení. O náplni kurzů a jejich východiscích jsme si povídaly se zakládajícími členkami Společnosti a lektorkami kurzů Janou Nováčkovou a Dobromilou Nevolovou.

Vaše společnost má poněkud nezvyklý název. Co to je mozkově kompatibilní vzdělávání?

Název jsme převzali z práce Susan Kovalikové. V roce 1995 u nás vyšla její kniha Integrovaná tematická výuka, která nás velmi oslovila, a v  témž roku jsme založili naši společnost. Tento termín označuje vzdělávání, které probíhá v souladu s tím, co dnes již víme o fungování mozku. Náš mozek je nějakým způsobem uspořádán a nové poznatky může efektivně přijímat a zpracovávat pouze tehdy, je-li to v souladu s tímto uspořádáním. Seznámíme-li se s tím, jak mozek funguje, pochopíme, jaké podmínky jsou potřebné k efektivnímu učení. Tyto podmínky znamenají vytváření takového prostředí ve školách, ve kterém učení může probíhat snadno a přirozeně. K tomu je nezbytné vzdělávání učitelů v metodách, které takové učení podporují.

Čím začínáte?

První podmínkou je vytvoření bezpečného klimatu ve třídě, ve škole. Z poznatků o mozku zcela jednoznačně vyplývá, že se člověk nemůže učit ve stresu, když má pocit ohrožení, nejistoty. Synapse (místo spojení dvou mozkových buněk) se zablokují a k přenosu informací prostě nedochází. Klidné nestresující a přitom podnětné prostředí je tedy nutnou podmínkou učení. Při jeho vytváření začínáme od posunu v postojích učitelů k žákům a od jejich vzájemné komunikace.

To znamená, že chcete dosáhnout toho, aby učitelé měli žáky rádi a aby se k nim chovali mile a vlídně?

Chceme dosáhnout více. Pro cíle, které sledujeme, nestačí, aby se učitel choval k dětem vlídně. I když to je samozřejmě velmi důležité. Chceme, aby se učitel choval k dětem s úctou a tím umožňoval růst jejich sebeúcty, aby se vztah učitele a žáka proměnil ve vztah dvou rovnoprávných bytostí, aby zde nedocházelo k žádné manipulaci. Tradiční autoritativní model soustřeďuje v rukou učitele mocenské nástroje (určování pravidel, odměny, tresty, známkování aj.), protože předpokládá, že děti by se bez donucení neučily a nechovaly dobře. Tento model však má kořeny ještě v jiném záměru, neslučitelném s demokracií – naučit dítě poslouchat, neptat se a bez odporu provádět, co se po něm chce. Jsme přesvědčeni o tom, že s jiným přístupem je možno dosáhnout daleko lepších výsledků: nejen vzdělanější populaci, ale také nebojácné, samostatně uvažující osobnosti s vysokou sebeúctou. Naši představu o partnerském přístupu asi nejlépe osvětluje věta, která často zaznívá na našich kurzech: „Učitel (rodič) by se měl k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží.“ Respektovat a být respektován - tak se také jmenuje náš kurz komunikačních dovedností a výchovných přístupů, z něhož naši práci zná nejvíce učitelů - z mateřských, základních i středních škol po celé republice. V našich kurzech se snažíme pomoci učitelům k tomu, aby byli schopni tento přístup k dětem opravdu realizovat, a to se nedá dělat bez nástrojů – tím míníme komunikační dovednosti, metody práce se sociálními vztahy ve třídě i nové metody výuky.

Jsou učitelé ochotni to přijmout?

Náš přístup je těžko přijatelný pro ty učitele, kteří jsou hodně autoritativní a nejsou ochotni své mocenské postavení ve třídě opustit. Netroufám si odhadnout, kolik jich ve školství je. My se s nimi vlastně ani moc nesetkáme, takoví se na náš kurz ani nepřihlásí, nebo na něj brzy přestanou chodit. Až na malé výjimky máme to potěšení pracovat s opravdu motivovanými lidmi, kteří se poctivě snaží získané poznatky aplikovat. Během kurzů se dovídáme o jejich úspěších, ale i pochybnostech a nezdarech. Někdy podlehnou starým návykům nebo nejsou schopni vytrvat, protože zaběhaný systém jim hází hodně klacků pod nohy. Ale tam, kde jsou schopni učinit poznatky a dovednosti z kurzu součástí každodenního života ve třídě, nikoliv jen občasným zpestřením výuky, s úžasem odhalují obrovský potenciál, který je v dětech, velkou sílu vztahů mezi dětmi, která je jim najednou oporou v zachování kázně, vytrácí se z nich napětí, úzkost a škola se stává najednou nejen příjemnějším místem pro děti, ale rovněž i pro ně, pro učitele.

Jak je přesvědčujete?

Na konkrétních příkladech z každodenního života ukazujeme, že tradiční komunikační stereotypy, vedené z pozice autority, stejně nefungují, nepřinášejí kýžené výsledky. Příklady volíme nejen ze školy, ale i z rodiny. Ukazujeme, že v komunikaci s dětmi používáme často slova a věty, které jsme slýchávali od rodičů a jiných dospělých ve svém vlastním dětství. Ačkoliv jsme si vědomi, že nejsou moc účinné, používáme je, protože neznáme alternativy. Děláme to všichni bez výjimky a když se nad svým počínáním společně zamyslíme, snadno nahlédneme jeho nesmyslnost. To, že máme stejnou zkušenost, je velmi osvobozující a proto se na kurzech při probírání těchto příkladů vždycky hodně nasmějeme. V rámci kurzu se snažíme nabídnout alternativy k tomuto stereotypnímu počínání, návod, jak v té které situaci postupovat lépe a efektivněji. Například nacvičujeme empatické reakce, které mohou pomoci rozrušenému dítěti vyrovnat se se svými pocity a zklidnit se natolik, aby bylo možné s ním racionálně jednat nebo řešit konflikt. Také se zabýváme situacemi, kdy je dospělý rozčilený, protože děti dělají věci, které dělat nemají, či naopak nedělají věci, které dělat mají. Ukazujeme, že běžně používané způsoby komunikace, jako např. vyčítání, hrozby, příkazy nefungují, protože místo spolupráce vyvolávají v dětech nechuť, vzdor, vztek atd. Místo nich nabízíme řadu postupů, které je možno v takových situacích použít.

Co ještě učitele učíte v kurzu Respektovat a být respektován?

Učíme je vytvářet spolu s dětmi pravidla vzájemného soužití. Učitelé nám často s překvapením sdělují, že děti při vytváření pravidel dojdou přesně k tomu, co by jim jako pravidla stanovili také. Když se však na vytváření pravidel podílejí všichni, kterých se pravidla mají týkat, tedy děti i učitel, dodržují je mnohem více. Významnou částí kurzu je téma odměn a trestů a rizik jejich používání. Učíme účastníky kurzů nahrazovat je jinými prostředky. Učíme je, jak vést děti k zodpovědnosti a samostatnosti, nikoliv k poslušnosti.

Proč vám tolik vadí odměny a tresty?

Protože podporují závislost na autoritě a vnější motivaci. Člověk, který je závislý na pochvale a trestu, dělá věci nikoli proto, že je považuje za správné, ale proto, aby si vysloužil odměnu nebo aby unikl trestu. Pokud zmizí nebezpečí trestu či vidina odměny, mizí i motivace. Naučí-li se dítě ve škole, že nejlepší způsob jak procházet životem, je vyhovět co nejlépe požadavkům nadřízeného, přestane si klást otázky po smyslu těchto požadavků, nenaučí se využívat svoji tvořivost a iniciativu ani podávat co možná nejlepší osobní výkon. Chtěli bychom naučit děti pracovat proto, že to pro ně má smysl, a ne proto, aby se zavděčily nějaké autoritě. Pak je samozřejmě velmi důležité, aby úkol, který děti řeší, nebyl samoúčelný, aby byl propojený s jejich reálným životem, aby děti rozuměly tomu, proč se jím mají zabývat. Z učení není třeba dělat ani strašáka ani samoúčelnou zábavu, to, co je nejdůležitější, je smysluplnost toho, co se děti mají učit.

Ano, ale přesto nastávají situace, kdy se těžko ubráníme dojmu, že by si nějaký přestupek zasloužil potrestání. Co doporučujete učitelům v takové situaci? Chovat se, jako že se nic nestalo?

To určitě ně. V kurzu věnujeme dost času vyjasňování pojmů. Jednou dvojicí pojmů jsou trest a přirozený důsledek. Někdy trvá i dvě hodiny, než se dopracujeme k plnému pochopení rozdílu. Velmi, velmi stručně lze říct, že například když dítě něco rozbije, trestem je třeba zákaz nějaké činnosti, facka, ve škole třeba poznámka či důtka. Lze říct, že formu trestu určuje ten, kdo má nad dítětem moc, a že často nemá logickou souvislost s prohřeškem samotným. Přirozeným důsledkem je, že dítě rozbitou věc opraví nebo nahradí. Pak už není třeba nic dalšího. Někdy dospělí sice nechají dopadnout přirozené důsledky, ale nazvou je trestem a tím jejich účinek oslabí nebo zcela zničí. Ale mnohem účinnější je prevence. Mezi nejlepší patří již zmiňované vytváření pravidel s dětmi, pravidelné používání komunitního kruhu, rozvíjení sociálních kompetencí dětí, jak o tom nakonec hovoří i Rámcový vzdělávací program.

A pochvaly a odměny? To nemohu dítěti říci, že něco udělalo dobře?

Ale ano, jenže opět je na místě vyjasnění pojmů. Rozlišujeme mezi pochvalou a uznáním. Pochvalu chápeme jako výraz nadřazenosti, kdy říkáme dítěti, že se mu podařilo naplnit naše požadavky. Uznání vyjadřuje rovnocenný respektující vztah. Někdy rozhoduje jen tón hlasu: „To se ti opravdu povedlo,“ lze říct blahosklonným tónem, nebo tónem vyjadřujícím, že si toho druhého vážím, ať je to dospělý nebo dítě. Pochvaly bývají také mnohem víc zobecňující (jsi šikovná) a přehánějící (to je krásné, úžasné) a to dítě i dospělý podvědomě vnímá jako manipulaci, nehledě na to, že takové obecné fráze nepřinášejí informace důležité pro další pokrok a učení (tzv. zpětnou vazbu).

 

Při takovémto přístupu máte asi kritický přístup i ke způsobu hodnocení, který je běžně na našich školách praktikován….

Máme výhrady proti známkování a vůbec proti jakémukoli vzájemnému srovnávání dětí. To totiž představuje ohrožení, takže pokud se vrátíme na začátek, kdy jsme mluvili o vytváření bezpečného klimatu jako podmínky číslo jedna pro mozkově kompatibilní vzdělávání, vidíme, jak má k němu tradiční škola daleko. To ale neznamená, že se učitel nemá k výkonům jednotlivých žáků vyjadřovat. Měl by jim poskytovat kvalitní zpětnou vazbu, tedy věcnou a pokud možno okamžitou informaci, co je dobře a co ne v jejich aktuální činnosti či výsledku, nikoliv že oni jako osoby jsou dobří nebo špatní – to je obrovský rozdíl! Zpětná vazba musí být velmi konkrétní. Známka je velmi ubohou zpětnou vazbou, funguje jako vnější motivace, tedy odměna nebo trest, a především takto je s ní v tradiční škole zacházeno. Jde opět o mocenský nástroj učitele. A většinou se velmi zanedbává sebehodnocení dětí.

Byla řeč o srovnávání dětí mezi sebou. Něco jiného je ale hodnocení individuálních pokroků jednotlivých dětí v určité oblasti za určité období, dalo by se říci srovnávání dítěte s ním samotným. To samozřejmě význam má, i zde jde však o to, jakým způsobem se o jeho pokrocích s dítětem komunikuje.

 

Říkáte, že jste proti jakémukoli srovnávání. A co soutěže? Ty jsou přece u dětí velmi oblíbené…

Opět velmi těžké téma. Mezi základní lidské potřeby patří potřeba uznání a úspěšnosti. Jestliže dospělí zaranžují prostředí tak, že uznání lze dosáhnout jen prostřednictvím neúspěchu těch druhých, dětem nezbývá nic jiného, než se v těchto podmínkách pohybovat. Dospělí zatahují děti do soutěží od mateřské školy. Jistě, při soutěžích je často pohyb, někdy legrace, zajímavé činnosti. Tyto aspekty však lze vnést do života dětí i bez soutěží. Soutěže učí děti vidět v druhých své rivaly a soupeře, nikoliv možné spolupracovníky. To vidíme pro společnost jako velmi rizikový jev. Při soutěži nejde o činnost samotnou (třeba naučit se něco), ale jen o vítězství. Pro soutěže platí totéž, co jsme již řekli o odměnách a trestech. Příprava na konkurenci v dospělosti se děje jinými způsoby – zejména posilováním sebedůvěry, sebeúcty, rozvojem sociálních a komunikačních dovedností.

Zmiňujete se o tom, že by učitelé měli vést děti k zodpovědnosti. Jaké konkrétní návody dáváte učitelům v tomto případě?

Jednou z klíčových dovedností je možnost volby. Dát dětem na výběr, jaký úkol budou plnit, jak budou při své práci postupovat, dokdy se naučí danou látku... Děti se naučí dělat rozhodnutí a přijímat za ně zodpovědnost. Jsou daleko více motivovány dosáhnout cílů, které si stanoví samy, než těch, které pro ně stanoví někdy jiný. Jsou samozřejmě ještě další postupy.

Teď jsme vlastně pořád hovořily o kurzu komunikačních dovedností. Nabízí vaše společnost ještě něco jiného?

Ano, náš druhý kurz se jmenuje Cesty k efektivnější výuce a je rovněž akreditován MŠMT. Buď navazuje na kurz komunikačních dovedností Respektovat a být respektován, nebo ho realizujeme jako celek včetně komunikačních témat. Komunikační dovednosti jsou těmi základními nástroji v každodenní interakci se žáky, pro výuku však potřebují učitelé i další konkrétní postupy a výukové metody, které podporují stejné principy. Jednou z takových metod je například kooperativní vyučování. Ukazujeme učitelům, jak je správně používat ve výuce a jaké zásady je při něm nutno dodržovat. V našich kurzech pracují účastníci většinou ve skupinách, používáme také metodu komunitního kruhu. To jim pomáhá uvědomit si přes vlastní zážitek, v čem je tento přístup přínosný i pro děti. Probírají se také jiné přístupy k hodnocení (zásady slovního hodnocení, a další možnosti - portfolio, sebehodnocení, dohody s žáky aj.).

Co vám připadá na vašich kurzech nejdůležitější?

Snad to, že se snažíme vyvažovat teorii a praktické návody, že naše kurzy mají pevnou kostru opřenou o pevné základy psychologických, neurofyziologických i pedagogických poznatků. Když učitel použije nějakou metodu nebo aktivitu z našeho kurzu s dětmi, chceme, aby věděl, proč jí použil, co to s dětmi udělá, v čem se mu třeba za určitý čas promítne. To chce ale čas. Proto považujeme za mnohem efektivnější systematické kurzy, nikoliv jen jednorázové akce. Naučit se novou hru a zahrát si ji s dětmi, a pak zase dál zkoušet před tabulí, slibovat odměny za to, že děti budou hodné – to opravdu není podstatou změny, která je tak potřebná v našem školství.

Kdysi jsme se společně zamýšleli nad tím, zde existuje nějaký výchozí bod, „úhelný kámen“ změn ve výchově a vzdělávání. Po několika hodinách jsme došli k tomu, že oním výchozím bodem je vztah k dětem – nahrazení mocenského, autoritativního přístupu partnerským vztahem. Zní to prostě, mnoho dospělých může mít pocit, že se k dětem chová partnersky, když ale analyzujeme konkrétní slova a chování, ukazuje se, že máme mocenský přístup k dětem zafixovaný víc, než je nám někdy milé si připustit.

 

Možná si ale teď někdo ze čtenářů řekne, že tento přístup není možné použít při současném růstu kázeňských problémů, agresivity dětí a šikany.

Přístup, jehož jsme zastánci, neznamená, že si děti budou dělat, co chtějí. Součástí tohoto přístupu je samozřejmě stanovování hranic, jenže nikoliv mocenskými prostředky. Děti hranice testují, když zjistí, že nejsou jasné a pevné, znejišťuje je to a je známo, že úzkost může vyvolat u některých dětí agresivní chování. Slýcháváme, že zejména na druhém stupni děti již vnímají vstřícnost a partnerský vztah učitele jako slabost. To samo už je dost varovný signál o stavu našeho školství. Také už jsou děti natolik deformované svou závislostí na vnější motivaci, že navracet je k té vnitřní je opravdu velká práce. Nicméně nevidíme jinou cestu. Pokračovat v mocenských postupech, v používání represí znamená utvrzovat děti v názoru, že svět se dělí na ty, kteří mají moc a ty, kteří mají poslouchat, takže to jediné, co chtějí, je dostat se mezi ty, kteří moc mají – nyní nad slabšími spolužáky, nad zvířaty, nad věcmi, které mohou zničit… Nelze změnit přístup najednou, je to dlouhá práce, např. výše zmiňované vytváření pravidel společně s dětmi není jednorázová aktivita, ale práce s nimi by se měla stát součástí kurikula, vracet se k nim nikoliv jen při porušení, ale neustále s nimi pracovat. To je ona primární prevence, která vede k tomu, že nebudeme potom muset řešit agresivitu, kázeňské přestupky, šikanu – alespoň ne v takové míře, jakým je současný neutěšený stav.

 


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.