Aktuality
respektovani.com
27.6.2017

V sekci Články najdete text příspěvku Jany Nováčkové na TEDxPrague ED dne 26. 7. 2017. Byl to první TED, který se věnoval vzdělávání. Počítá se s tím, že záznam bude umístěn na YouTube - budeme pak o tom informovat.

1.4.2016

Pořad o možnostech mediace mezi rodiči a školou si můžete poslechnout zde .  

 

 

10.3.2016

V sekci články je vložen příspěvek "Šikana a česká společnost", který byl otištěn 5. 3. 2016 v Lidových novinách v příloze Orientace. Autoři J. Nováčková, Z. Brož a O. Botlík se zamýšlejí nad autoritativní výchovou i vzděláváním jako živnou půdou šikany.


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-janou-novackovou-dgx-/domaci.aspx?c=A151114_145417_domaci_zt

29. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Jana Nováčková: Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Jana Nováčková

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

Příspěvek přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze můžete shlédnout na

http://www.youtube.com/watch?v=BnOLxfnMsnc

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Tah dámou - téma škola

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160030/



Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. Více na www.mistoprozivot.cz


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.

Sebeúcta, dobrý pocit z vlastní existence, nám pomáhá překonat životní těžkosti. Twnto základní kámen životního růstu ale často zviklávají různá negativní hodnocení. S psychologiy Tatjanou a Pavlem Kopřivovými jsme si povídali o tom, jak se k dětem chovat s respektem a přitom je vychovávat.

Když jsem přemýšlela o tom, jak se my, dospělí, stavíme k dětem, uvědomila jsem si, že se setkávám se dvěma přístupy – přístup milující, který ovšem promíjí prakticky všechno, a pak přístup, který bere děti jako „něco nehotového“, co musíme „přizpůsobit k obrazu svému“. Kým by podle vás mělo dítě v našich očích být?

TK: Vyvíjející se osobností, která má stejnou hodnotu jako dospělý člověk. Její doprovázení a ochrana do doby, než bude schopna se o sebe postarat sama, nám dává příležitost k intenzivnímu učení a práci na sobě.

Ve své práci se často zmiňujete o respektu. Můžete vysvětlit, co jím myslíte?

PK: Respektem rozumíme úctu, ohled na lidskou důstojnost – jak druhých lidí, tak svou vlastní. Respektující přístup k dětem znamená chovat se k nim co do způsobů výchovy a komunikace jako k dospělým lidem, kterých si vážíme. Nebo jinak řečeno, nedělat jim nic, co sami nemáme rádi. Jestliže sám nemám rád, když mi někdo něco vyčítá nebo se chová arogantně, neměl bych se tak chovat ani k dětem. Slovo respekt, respektovat vzniklo z latinského specto – dívám se, pozoruji. Respektovat někoho znamená být především dobrým pozorovatelem – neřešit věci jen ze svého hlediska, ale umět se podívat na situaci také očima druhého.

Skutečně mohu respektovat malé dítě? I když ještě „nemá rozum“ a já opravdu mnoha věcem rozumím lépe než ono?

TK: Malé dítě se učí používat a ovládat své tělo, emoce i rozum a sbírá zkušenosti. My v tom máme nějaké to desetiletí náskok, ale zkušenost je, jak známo, těžko přenosná. Chovat se k malému dítěti respektujícím způsobem znamená mít pochopení pro to, že se mnoha věcem teprve učí, a vytvořit pro ně fyzicky i sociálně bezpečné prostředí, v němž může své zkušenosti dělat. Klíčový je vztah důvěry – aby dítě bylo ochotno se o své zkušenosti podělit a dospělý mohl uplatnit svůj vliv. Vlivem ovšem nemíním příkazy a zákazy, ale vhodný vlastní příklad, podporu a poskytování informací, které dítěti umožní porozumět světu – například ukázat, jak něco funguje, jaké následky může mít určité jednání, jak jinak by se něco dalo udělat.

Pokud na tento názor přistoupím a budu respektovat dětskou osobnost, neutrpí tak moje vážnost, autorita?

PK: To závisí na tom, co pod pojmem autorita rozumíme – zda právě uplatnění vlivu, nebo uplatnění moci. Být autoritou ve smyslu „mít vliv“ znamená, že si mne někdo váží, být autoritou ve smyslu „uplatnit moc“ znamená, že se mne někdo bojí. Jsou lidé, kteří budují svoji autoritu na tom, že se jich druzí obávají. To ale znamená žít se stálým pocitem ohrožení, protože taková autorita je ve skutečnosti velmi křehká. Respektující chování vede k tomu, že se nás druzí lidé nemusí obávat, současně ale vytváří prostor, kde si můžeme jeden druhého vážit. To platí jak pro vztahy mezi dospělými, tak pro vztahy dospělých a dětí.

A mohu dětem potom něco vytknout, usměrnit je?

TK: Usměrnit určitě. Výtkám se ale snažíme vyhýbat. Stačí věcně popsat nebo ukázat, co není v pořádku, dát informaci, kterou dítě neví, ukázat, jak se zachovat správně, nebo dát na výběr. Malému dítěti, které ubližuje sourozenci, můžeme třeba říct: „Dost! Žádné kopání! Bude lepší, když si teď budete hrát každý sám.“ A když je to třeba, můžeme je vzít za ruku a odvést.

PK: Chovat se k druhým s respektem neznamená všechno jim dovolit nebo nechat si všechno líbit. Když je to třeba, můžeme – a máme – vyjádřit nesouhlas a dát najevo, co je v dané situaci žádoucí. I to lze však udělat s ohledem na důstojnost dětí, bez odsuzování, výčitek nebo výhrůžek. Respektující způsoby výchovy a komunikace nijak neohrožují naši vážnost, naopak ji pomáhají budovat. Není ale tak snadné ovládnout je v plné šíři a vědět, kdy jaký způsob použít.

Jak se respektující přístup ve výchově „snáší“ s výchovou ke slušnému chování, s kultivací mezilidských vztahů?

PK: Velmi dobře. Z předchozího snad vysvítá, že respektující komunikací dáváme dítěti zažít, jak vypadá ohleduplné jednání s druhými. Dospělí si někdy neuvědomují, jaký příklad dávají dětem vlastním chováním. Jestliže budu dítěti vyhrožovat, že když si neudělá úkoly, nebude se dívat na televizi, mohu si namlouvat, že ho vedu k zodpovědnosti za plnění úkolů. Ve skutečnosti ho ale učím ustupovat výhrůžkám a vyhrožovat dalším lidem. Podobně vyčítáním učím druhé vyčítat nebo manipulováním manipulovat. A platí to samozřejmě i naopak – respektováním učím respektovat.

Když dítě něco „provede“, jak je mám potrestat? Nebo mohu takové situaci nějak předejít?

TK: Předcházet lze vhodnou úpravou podmínek, nabídkou přiměřených činností, dostatkem informací a tréninkem v předvídavosti. Děti nás však vždy znovu překvapí nějakým „přestupkem“. Místo trestů úplně stačí přivést je k porozumění, co se stalo nedobře a proč, a společně, to znamená s aktivní účastí dítěte, přijít na to, jak dát věci do pořádku (například zkusit opravit rozbitou věc, alespoň symbolicky odškodnit poškozenou osobu, omluvit se), a pomoci mu to realizovat. V našich kurzech o výchově a komunikaci to jednou větou říkáme tak, že namísto trestů mohou na dítě přiměřeně dopadnout přirozené důsledky jeho nesprávného chování. U malých dětí musíme jejich dopad většinou ještě mírnit. Když dítě potrestáme nebo zahanbíme, vyvoláme v něm silné negativní emoce, které velmi ztíží pochopení toho, co chceme, aby si uvědomilo. Spíše než na nápravu pak děti energii svých negativních emocí zaměří vůči tomu, kdo je potrestal.

V takových situacích jsme ovšem v emocích i my sami…

TK: To je další věc – strach o dítě, netrpělivost, zlost, že nám přidělává práci nebo něco neudělalo tak, jak jsme to chtěli my. Někdy i obavy ze ztráty autority, když nás, kteří „to víme líp a myslíme to s ním dobře“, nechce poslouchat. Negativní emoce nás pudí dítě potrestat, což je ale aktem zneužití moci, kterou rodič nad dítětem má, aby ho chránil, vedl a pomáhal mu pochopit svět. Naučit se zvládat vlastní emoce a vyjadřovat je způsobem, který nedeptá důstojnost druhých, to je právě kus té na začátku zmíněné práce na sobě. Jednou z komunikačních dovedností, které v těchto situacích můžeme použít, jsou tak zvané já-ýroky. Jsou to věty, kterými vyjadřujeme, jak se cítíme a co potřebujeme nebo očekáváme. Mluvíme zásadně za sebe, v první osobě, a neměli bychom sklouznout k vyčítání a obviňování. Například: „Měla jsem o tebe strach. Opravdu bych si přála, abys zavolala, když se opozdíš.“ – Nikoliv: „Ty jsi hrozná! Jak si to představuješ přijít tak pozdě?!“

A co pochvaly? Některé výchovné směry je zpochybňují a říkají o nich, že jsou manipulativní.

PK: Pochvaly určitě motivují více než tresty nebo kritika, které je v naší výchově stále dost. Z hlediska rozvoje osobnosti dětí však mají nemalá rizika, což může leckoho překvapit. Samozřejmě je třeba, abychom si navzájem dávali najevo zájem a uznání – vrozenou potřebu uznání má každý člověk. Nejasnosti se týkají spíš způsobů, jak to dělat. Jsou způsoby, které vedou k závislosti na autoritě a na hodnocení druhých a potlačují samostatnost a kreativitu, a způsoby, které naopak rozvíjí zodpovědnost, iniciativu, tvořivost nebo odvahu.

Běžné pochvaly – „jsi šikovný“, „máš to krásné“, „mám z tebe radost“ – jsou sice pozitivní, současně ale hodně povrchní věty, v podstatě fráze: Dítě přinese obrázek a rodič nebo učitel mu řekne: „Jsi šikovný.“ Vlastně se na obrázek ani nemusí podívat, aby vyřkl pochvalu. Starší děti už si uvědomují nevěrohodnost pochval, když říkají (nebo si aspoň pomyslí): „Vždyť se ani nepodíval.“ „To říká vždycky“. „To říká každému.“ A neberou pochvaly moc vážně.

Mnoha dětem ovšem dělají pochvaly dobře. Skrytým rizikem pochval ale je, že nenápadně budují závislost na autoritě a učí děti, aby nedělaly nějakou činnost kvůli činnosti samotné, ale aby se zavděčily dospělému. Jako bychom pochvalou sdělovali: „Děláš věci proto, abych byl spokojen.“ Pochvaly se také často netýkají toho, co dítě udělalo, ale jeho osoby („Jsi hodná. Děláš mi radost.“). Dítě se tak může učit, že jeho hodnota závisí na tom, do jaké míry uspokojí druhé nebo se jim zavděčí. Pochvaly se tak stávají nástrojem k ovládání a manipulaci, ať už jsme si toho vědomi nebo ne. Mohou to ilustrovat i situace ze života dospělých – kolegyně v práci vám třeba řekne: „Vy jste taková šikovná výtvarnice. Že si vezmete na starost výzdobu školy?“ A dětem říkáme: „Ty jsi takový šikovný. Že to tu uklidíš?“

Nikdo z nás tu ale není jen pro uspokojení druhých. Potřebujeme najít svou vlastní cestu životem, která pak může přinést obohacení i dalším lidem.

Co tedy namísto pochval?

TK: Alternativě k pochvalám říkáme ocenění. V situaci, kdy mi předškolní dítě přinese obrázek, by oceněním byla třeba reakce: „Dal sis s tím opravdu práci. Tady jsi namaloval louku a koníka. A tady pod stromem kočičku s koťátky. Vypadají jak opravdová.“ Pochvalou („jsi šikovný“) vyjadřujeme nadřazený, mocenský vztah, i když ji říkáme vlídně a s úsměvem. Ocenění naproti tomu vyjadřuje partnerský vztah – dáváme najevo zájem, ale nehodnotíme. Namísto hodnocení poskytujeme takzvanou zpětnou vazbu – informaci o průběhu či výsledku nějaké činnosti. Většinou stačí, když velmi konkrétně a pokud možno neotřelými slovy popíšeme, co vidíme: „Roztřídil sis věci na stole. Teď máš místo na tvoření a máš přehled, kde co máš.“ Můžeme se zmínit také o emocích, které dítě pravděpodobně prožívá – například: „Asi máš dobrý pocit, žes to zvládl sám.“ Případně rozvinout dialog, kde samo zhodnotí, jak se mu co podařilo. Na prvním místě si máme všímat toho, co dítě zvládlo, někdy je ale potřeba poukázat na rezervy. I to můžeme udělat bez posuzování kvalit dítěte jen tím, že dáme informaci: „Ten koník má jen tři nohy.“ „Ten domeček nemá dveře. Moc by mě zajímalo, jak bych se do něj mohla dostat.“

Zřejmě nebudete ani zastánci veřejných pochval…

PK: Samozřejmě. Pokud dětem umožníme, aby prezentovaly výsledky své činnosti, mohou si samy porovnat to, co dokázaly, s tím, jak to udělaly druhé děti. V mateřské škole si třeba mohou sednout do kruhu, ukázat, co namalovaly nebo vymodelovaly, a dát k tomu krátký komentář. Pak se vystaví všechna díla. Učitelky by se měly vyvarovat všech reakcí, kdy by nějaké dítě chválily před ostatními ve snaze dávat je za vzor. Uznání potřebují všichni, ne jen někteří.

Respekt a úcta k druhým lidem by měly vycházet ze zdravé sebeúcty. Co když ji nemám? Mohu ji nějak „vypěstovat“?

TK: Dobrá sebeúcta se rozvíjí v prostředí bezpečí, přijetí a uznání. Pokud dospělý člověk nemá na takové prostředí štěstí, může se pokusit je hledat a může také na své sebeúctě pracovat sám – v prvé řadě tím, že se přestane soudit a kritizovat a začne se přijímat takový, jaký je. Může poznávat a rozvíjet své silné stránky, stejně jako přijímat a postupně překonávat poznané slabiny. Pomáhá také chovat se s respektem k druhým lidem – člověk má pak lepší pocit i ze sebe.

Děti ovšem prostředí, v němž žijí, většinou změnit nemohou, ani nemají kapacitu pěstovat vlastní sebeúctu nezávisle na okolí. Je to tedy úkolem dospělých, aby dětem pro rozvoj sebeúcty vytvořili co nejlepší podmínky. Dobrá sebeúcta patří do nezbytné základní výbavy pro život. Když si vážíme sebe, vážíme si také druhých a nemáme potřebu se nad ně povyšovat. Lidé s dobrou sebeúctou se nebojí přiznat chybu a učit se, necítí se tolik ohrožení změnami a lépe zvládají nejrůznější náročné situace.

Jak může škola děti vést ke vzájemné úctě? A jak naopak vzájemný respekt a sebeúctu jednotlivců sráží a potlačuje?

PK: O tom byla napsána řada knih včetně beletrie a velmi poučné mohou být i některé filmy. Klíčová je osobnost učitele, nejen z hlediska odbornosti, ale zejména pro jeho lidské kvality. Učitel by také měl vědět, jakými způsoby komunikace a organizace práce ve třídě přispívá k tomu, aby se všechny děti mohly cítit přijímané a uznávané, a jakými způsoby může naopak třeba nechtě vyvolávat pocity ohrožení a nedůvěry, například veřejným srovnáváním, shazováním nebo ironií, zveřejňováním informací ze soukromí dětí, náladovostí. Velkou překážkou budování bezpečného klimatu je v mnoha školách stále ještě atmosféra stálého hodnocení a posuzování.

Ve školách, které známe a kde se děti, učitelé i další lidé, kteří do školy přicházejí, cítí dobře, vidíme, že si učitelé osvojili partnerský přístup k dětem a tomu odpovídající komunikační dovednosti a vědomě pracují na klimatu třídy a kultivaci vzájemných vztahů. – Vyjíždějí s dětmi na takzvané sžívací pobyty, vytvářejí společně s dětmi pravidla vzájemného soužití, umožňují dětem spolurozhodovat o věcech, které se jich týkají, používají metodu komunitního kruhu, umožňují spolupráci dětí při výuce, namísto hodnocení se snaží zajistit dětem co nejbohatší zpětnou vazbu a vést je k sebehodnocení. V těchto školách pak významně klesá i míra agresivity, šikany a problémů s chováním dětí a zároveň je dosahováno dobrých vzdělávacích výsledků.

Co vás k vaší práci přivedlo?

TK: Reflexe vlastního dětství a dospívání, výchova pěti dětí a jejich provázení léty školní docházky, společenské změny, které otevřely prostor pro svobodu, práce ve zdravotnictví a psychologickém poradenství, spolupráce s dalšími kolegy, kteří hledali alternativy k tradiční výchově a škole. Mocnou inspirací byly některé knihy, například model Integrované tematické výuky od Susan Kovalikové a knihy o komunikaci autorek Faberové a Mazlishové.

Můžete svou práci trochu přiblížit? Lektorujete kurzy, jste spoluautory knihy Respektovat a být respektován…

PK: Jsou to kurzy o výchově, vztazích, komunikaci a motivaci, které jsme nazvali „Respektovat a být respektován“. Pro učitele děláme kromě toho semináře na téma spolupráce dětí při výuce, hodnocení ve škole a další. Léta jsme vzdělávali hlavně učitele, v posledních dvou letech už máme více kurzů pro rodiče a veřejnost. V našem týmu je pět psychologů, kolegyně Nováčková, Nevolová a Dobešová jsou z Prahy, my z Kroměříže. Od roku 1995 prošlo našimi kurzy asi patnáct tisíc účastníků. Kniha Respektovat a být respektován se letos na jaře dočkala III. vydání.

Máte nějaký zajímavý příběh z praxe, který by osvětlil váš přístup?

TK: Jednou jsme s manželem vezli nejmladší dceru do školky a opravdu pospíchali. Dcerka si ale zrovna to ráno dávala se vším opravdu na čas. Když jsme přijeli do školky, bylo pro ni důležitější všechno jiné, než aby se rychle převlékla a my mohli odjet. V šatně jsme se setkaly s jinou maminkou a děvčátkem v podobné situaci. Její slova („Tak dělej! Zase kvůli tobě přijdu pozdě do práce!“) mi rychle připomněla, že takhle to dělat nechci. Řekla jsem přátelsky, ale důrazně: „Víš, opravdu pospícháme. Nechceme přijet pozdě.“ Věděla jsem, že mi v podobných situacích pomáhá dát dítěti na výběr. Tak jsem pokračovala: „Sundáš si nejprve bundu nebo boty?“ – Dcerka zvolila boty. „Rozepneš si bundu sama nebo to mám udělat já?“ – „Já sama“. „Sundáš si mikinu hned, nebo až ve třídě?“ – „Ve třídě.“ Zvládly jsme to pak v šatně docela rychle a v pohodě se rozloučily. Byly jsme hotové asi stejně rychle jako ta druhá maminka, ale ona i její dcerka se rozcházely zjevně ve stresu. Tohle je pro mě hodně důležité. Samozřejmě jsem zažila i situace, kdy jsme se rozešly v nepohodě, a vždycky jsem si pak uvědomovala, že s touto vzpomínkou se rozcházíme na několik hodin. Vzpomínám si, že naše nejstarší dcera jednou napsala takovou pochmurnou báseň, která končila slovy: „…A tak vypadá den, který začíná hádkou.“

PK: Náš přístup bychom charakterizovali stručně asi tak, že je v pořádku, když máme na děti požadavky, pokud jsou ovšem smysluplné a splnitelné. Splnění požadavku by ale nemělo být jediným kritériem úspěšnosti naší výchovy. Stejně tak důležité je, jak se v situacích, kdy s dítětem řešíme nějaký problém, oba cítíme a co to udělá se vzájemnými vztahy. Vzpomínám si na jeden citát, nevím už, kde jsme to četli: Lidé zapomenou, co jste říkali, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili.

Marie Těthalová


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Psáno pro portál VÚP.


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)


Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.