Aktuality
respektovani.com
1.8.2020

V dalším článku J. Nováčkové Smutek (a vztek) po 26 letech na blogu Aktualne.cz si můžete přečíst, že pokud by publikovala dnes svůj článek o stavu školství napsaný před 26 lety, nemusela by v něm téměř nic měnit.

1.8.2020

Na webu AZ RODINA.cz vyšla recenze přepracovaného vydání knihy Respektovat a být respektován.

4.6.2020

Přepracované vydání knihy Respektovat a být respektován je již k dispozici také jako e-book


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Smutek (a vztek) po 26 letech

Uveřejněno na blogu Aktualne.cz 5. 7. 2020

K volnějšímu letnímu režimu u mne patří i probírání se staršími písemnostmi s nadějí, že něco vyhodím jako již nepotřebné. Při té letošní probírce jsem narazila na článek, který jsem napsala 15. února 1994. Když jsem si ho znovu přečetla, padl na mně notný splín.

 


Sdílet

Vnitřní motivace - podstata skutečného vzdělávání dětí

On-line přednáška J. Nováčkové organizovaná ZŠ Heyrovského v Chomutově. První část obsahuje vysvětlování základních termínů z teorie motivace, druhá část je věnována diskusi, kde přišla řeč na řadu dalších témat. 



Sdílet

Tradiční uspořádání školy počítá s donucováním

18.  května 2020 yl v magazínu ATYP uveřejněn rozhovor Dagmar Holé s Janou Nováčkovou. Přinášíme přepis rozhovoru, originální text s grafickým doprovodem lze najít zde.

___________________________

Taky vstupujete do školy s divným pocitem? Možná cítíte někde napětí, strach, ale nechcete si přiznat, že se stále cítíte v instituci plné kontroly a moci nedobře? Přesto tam vaše děti musí být, protože jiný systém školství nenabízí? Na soukromé školy, pokud vůbec odpovídají vašim představám, nemáte peníze, přesto dál platíte daně i na školství,… Je to diskriminace, není to diskriminace? Taky slýcháte větu od obránců systému školství: „My jsme to přežili, tak ty naše děti to taky přežijí“? Tak jsme se naučili přežívat a ne žít. Jak se v takovém systému daří učitelům? Může to dobrý učitel zachránit? O tom všem, ale i o dalších tématech vzdělávání žáků v ČR si povídáme s psycholožkou PhDr. Janou Nováčkovou.

Často mluvíte o tom, že se děti a dospívající v systému školství nevedou k samostatnosti, k zodpovědnosti, nepracují z vnitřní motivace, ale pod tlakem a s neustálým hodnocením, což skutečně nevytváří bezpečné prostředí, tak důležité pro kvalitní učení… Pojďme si povídat, jaký je dospělý člověk v takovém systému, jak se to na něm (ne)podepisuje.

Nejdřív bude dobré si připomenout, na jakých východiscích systém tradiční školy stojí. Především vidí dítě jako někoho, kdo je nerozumný a kdo neví, co je pro něj dobré. To vědí jenom dospělí, a tak dítě nemá vůbec co mluvit do toho, co se s ním ve škole děje.
Výuka je postavená na tom, že se stejně staré děti učí stejné věci stejným způsobem a ve stejný čas. Ať byly snahy o reformu školství jakékoliv, tato stránka vzdělávání se nikdy nezpochybňovala. Měnil se obsah učiva, metody výuky, příprava učitelů apod., ale že by se někdo vážně přitom zamýšlel, zda je povinný jednotný obsah výuky vlastně v pořádku, to nikoliv. Samozřejmě není reálně možné, aby jednotný obsah vyhovoval všem dětem. Z toho logicky vyplývá, že pokud se dítě nebude chtít učit dobrovolně, je zcela namístě, aby jej k tomu dospělí donutili. Po dobrém nebo po zlém. Tradiční uspořádání školy tedy počítá s násilím.

Vícekrát jsem slyšela od učitelů, že vlastně nemají jak děti pořádně potrestat. HLAS je jediný nástroj, který jim zbyl, když potřebují zjednat klid. Nebo děti třeba, když neposlechnou, tak dřepují (třeba 50 dřepů před celou třídou). Dřepování prý není fyzický trest.

Pravda, rákosky už ze škol zmizely, přesto je tam dost postupů, které mají děti přivést k poslušnosti. Je to trestání známkami (horší známka za nevhodné chování), je to ironizování či přímé ponižování před třídou, jsou to poznámky, zhoršená známka z chování. „Tresty zastavují, ale nebudují,“ říkával pan prof. Matějček. Umožnit učitelům používat ještě nějaké jiné druhy trestů nic nezlepší, zato zhorší vztahy a také sebeúctu dětí. Přivést děti k poslušnosti se ovšem v oficiálních dokumentech jako cíl nikde nedeklaruje, to by v současnosti nebylo společensky únosné. Přece jen nežijeme ve feudalizmu, kdy poslušnost byla považována za cnost. Zato v nich najdeme ony proklamace o vedení k zodpovědnosti, samostatnosti, ačkoliv je to v tomto systému obtížně proveditelné (pokud vůbec).
Když je rozpor mezi slovy a činy, platí činy. Takovou tradiční školu zažila i naprostá většina současných učitelů. Je tedy pravděpodobné, že si toto povolání budou ve velké míře volit lidé, kteří s těmi východisky souhlasí. Dá se předpokládat, že mají zvnitřněný tzv. mocenský model vztahů. Pak je určitá skupina učitelů, kteří si zvolili tuto dráhu, protože mají láskyplný vztah k dětem a představovali si, že i navzdory systému budou k dětem hodní a laskaví.

Mohla byste trochu víc přiblížit, co si máme představit pod mocenskými vztahy?

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že pokud má někdo „navrch“ nad druhým (je silnější, chytřejší, bohatší, starší, má lepší sociální postavení atd.), může se považovat za nadřazeného tomu, kdo je na tom hůře. To ho pak opravňuje k tomu, používat svoje výhody pro svoje cíle (které zejména ve výchově a vzdělávání nemusejí být vůbec špatné či sobecké), může druhým říkat, co mají dělat či říkat, a také očekává, že to udělají. Nebo druhé vylučuje z rozhodování o věcech, které se jich týkají. Pokud se ti druzí nepodřídí, nevidí nic špatného v tom, že je k tomu různými mocenskými nástroji donutí.
Nadřazené, mocenské chování si většinou přestavujeme jako aroganci, křik, výčitky, hrozby, posměch, tresty nebo až jako fyzickou agresi (tělesné tresty, domácí násilí). Nadřazený, mocenský vztah však zahrnuje také používání tzv. laskavé manipulace, zejména odměn a pochval. Chování je milé, takže se na první pohled nebude zdát tak ohrožující. Ovšem rizika těchto „příjemných“ mocenských nástrojů jsou velká.

Dovedu si představit, že část lidí, která nesdílí „oprávněnost“ mocenského chování mezi dospělými, však nemusí mít ještě úplně jasno v jeho neoprávněnosti také vůči dětem.

Po dlouhá staletí či tisíciletí byly za nerovnoprávné, méněcenné označovány různé skupiny lidí – otroci, černoši, ženy, psychicky nemocní, lidé s nějakým hendikepem… A samozřejmě děti. S postupem civilizace se postoj k těmto skupinám postupně měnil, měnila se jejich práva a společenské postavení. Nejméně se to ale týká dětí. Zatímco fyzicky napadnout dospělého je společensky i právně odsouzeníhodný čin, fyzicky potrestat dítě vidí stále jako odpovídající kolem dvou třetin dospělých.
Když hovoříme o respektu, definujeme si ho jako ohled na odlišnosti, potřeby a důstojnost druhého. Odlišností dětí je, že nemají tolik zkušeností, že nemají ještě ukončený svůj vývoj, jejich mozek není ještě dozrálý, nejsou ještě schopné plně zvládat své emoce. To z nich ale nedělá méněcenné tvory. Velice dobře to vyjádřila N. Aldortová ve své knize Vychováváme děti a rosteme s nimi: „Chovejte se k dítěti jako k sobě rovnému a buďte si vědomi jeho limitů.“

Co si odnáší do života dítě vychovávané v mocenských vztazích? Třeba do partnerského vztahu nebo pracovního s nadřízeným?

Existují dvě základní reakce. Buď jde dítě do vzdoru, což není jen nepříjemné pro dospělé (většina z nich netrestá ráda), ale může vést k trvalému vzdorovitému chování už vůči jakémukoliv požadavku zvenčí. To může vést až ke konfliktům se zákonem, k odmítání jakýchkoliv autorit. Druhé riziko je, že se dítě stane poslušným. Poslušnost znamená podřídit se jakékoliv autoritě, ať s tím, co po mně chce, souhlasím nebo ne. Člověk, který vnitřně přijal mocenský model vztahů za správný, většinou nemá dobrou sebeúctu, bude snadno manipulovatelný (sen všech diktátorů), obtížně bude hájit své potřeby (a také svých blízkých), závislost na rodičích obvykle neprosívá manželským vztahům. Někdy se stává, že z milého kolegy se stane náš nadřízený, a my se nestačíme divit, jak se změnil. Jenže nedošlo k žádné změně. K vnitřnímu přijetí mocenských vztahů patří také přesvědčení, že pokud jsem v podřízené pozici, je správné poslouchat, pokud se dostanu do nadřízené pozice, musí všichni poslouchat mne.

Vedete kurzy pro pedagogy, máte tedy jasnou představu, jaký je dnešní učitel a co by potřeboval změnit? Nebo máte pocit, že k vám na kurzy už přicházejí ti, co vlastně hledají změnu a chtějí mocenský model opustit?

Především mám pocit, že jsou čím dál větší rozdíly mezi školami. Na kurzy pro celé učitelské sbory nemám většinou nejlepší vzpomínky. Často to byl opět mocenský akt ze strany vedení, které kurz objednalo, aniž to se sborem probralo. Účast byla „dobrovolně povinná“, přičemž se i stávalo, že vedení se kurzu neúčastnilo. Byly však i kurzy na školách, kde už učitelé realizovali hodně změn. Pro tyto školy bylo charakteristické, že vedení mělo jasnou vizi, v níž dominoval respektující přístup k dětem a tuto vizi sdílelo otevřeně s učiteli. To vedlo k tomu, že učitelé, kteří s tím nesouhlasili, postupně školu opouštěli. Měnit postoje, to je nesmírně obtížná záležitost. Při přijímání nových pracovníků se na prvním místě bral v úvahu vztah k dětem. Takových škol je však stále málo.

Jinak se na vašich kurzech učitelé neobjevují?

Kurzů, které si objednávají školy pro své učitele, moc není. Ale s učiteli, kteří by chtěli jednat s dětmi respektujícím způsobem, se setkáváme spíš v kurzech pro veřejnost. Tam přijdou ti, kteří jsou více či méně nakloněni respektujícímu přístupu a na kurzu nacházejí argumenty pro něj a také nástroje v podobě respektujících komunikačních dovedností i postupů v případě, kdy se dítě nechová dobře. Pokud je však takový učitel „sám voják v poli“, není ve sboru akceptován, má často nakročeno k vyhoření, a pokud nenajde školu, která staví na podobných hodnotách, často ze školství i odchází.

Nebo „je odejit“. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Můj starší syn zažil na škole nového učitele, který byl trochu jako Jaroslav Dušek (i věkem). Myslel si, že v rámci systému, jednu třídu povede jako téměř svobodnou školu. Vedení to vzalo jako experiment, prvostupňových učitelů je málo, tak ho vzali. Po dvou měsících ho “vyhodili”. Pro mého syna to byl jediný učitel za sedm let, kdy přicházel ze školy s úsměvem a začal říkat, že se učí jen pro sebe. Ten učitel chtěl postupně v dětech ve třetí třídě znovu nastartovat vnitřní motivaci. Bylo jasné, že to nepůjde hned, že to bude trvat tak půl roku, než se děti zklidní a zjistí, že se učí pro sebe, a ne pro pana učitele. Jedničkáři a jedničkářky se zhoršili, protože najednou neměli autoritu, pro kterou se učí. Rodiče těchto dětí spolu s asistentkou pedagoga dosáhli, že ho nakonec ve zkušební době vedení vyhodilo. Vyprávěl mi, jak učitelky a družinářky poslouchaly za dveřmi, aby věděly, co se uvnitř děje. Asistentka donášela vedení a rodičům, že děti nebudou umět to všechno, co je v RVP. To byl pro mě a mého syna PAN UČITEL. Můj syn se už pak jen zhoršoval, od šesté třídy je na individuálním vzdělávání. Dodnes na tohoto učitele vzpomíná.

Ano, postoj k dětem je opravdu klíčový. Kdysi na začátku 90. let jsme v našem týmu diskutovali, co je opravdu ten určující faktor pro změnu ve škole. Shodli jsme se na tom postoji. Učitel s mocenským postojem vlastně nemá, proč by měnil metody výuky. Potřebuje mít věci pod kontrolou, tak jakápak kooperativní výuka? On ví nejlépe, jak co dělat, tak proč nějaké projektové vyučování? Proč vyvozovat s dětmi pravidla, když on přece jasně nařídí, co a jak dělat? Proč se starat o vztahy mezi dětmi, když on jejich konflikty rozsoudí a viníky potrestá? Atd.
Jenže i ten respektující postoj, který do třídy může přinést hodně pozitivního, nutně narazí na ty základní omezující mantinely. Chcete být k dětem vstřícná, ale při jednotném obsahu tam budou vždy děti, které to nebude bavit a budou se otravovat. A tak máte těžké dilema, zda je necháte otravovat se, či zda přece jen nepoužijete nějakou tu vnější motivaci, nějakou odměnu, když už nechcete vyhrožovat. Chcete děti podporovat v rozvoji, umíte celkem odhadnout jejich možnosti, vidíte, že v něčem nemohou být ani s největším úsilím úspěšné, a přesto to musíte po nich chtít, a tím jim berete čas a příležitost rozvíjet se v něčem, co by bylo pro ně užitečnější. Řekla bych, že čím má dospělý větší respekt k dětem, tím víc vnímá ty překážky, s kterými nic neudělá.

Vnímáte ještě další překážky změn? Co rodiče? V tom příběhu pana učitele, který jsem uváděla, hrála dost negativní roli právě část rodičů.

Výzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují, že 70 % lidí je celkem se školstvím spokojeno. Takže z pohledu politiků není důvod ke změně. Vysvětluji si to také tím, že učitelé i rodiče po generace vnukají dětem od prvních dnů školní docházky, že to, jak se budou učit, je v jejich rukou! Musíš víc dávat pozor, musíš se víc učit… Žádné pochybnosti o tom, že by mohlo být něco špatně se systémem vzdělávání jako takovým. Něco špatně mohlo být někdy s některými jednotlivými učiteli, to se připouštělo. Ale ne se vzděláváním samotným. Samozřejmě, že si děti nějaké povědomí o jednotlivých vědních oborech odnášejí. Ovšem za jakou cenu. A co by při jiném systému vzdělávání mohly získat! Devět let základní povinné školní docházky je dlouhá doba, pamatuji z práce v poradně na děti poškozené už po pár prvních měsících v první třídě. Můžete namítnout, že to bylo třeba selhání jedné učitelky. Jenže ta učitelka dělala jen to, co jí vlastně systém umožňoval nebo co z podstaty systému dělat musela: nutila dítě, aby se učilo to, co ostatní.

Až příliš často se setkávám s tím, že i když rodiče vnímají nepohodu svého dítěte ve škole, nedělají nic. Argumentují tím, že pokud by řekli něco učitelce a chtěli nějakou změnu, ona by se začala mstít a vozit se po jejich dítěti. Já tomu nerozumím, proč se rodič bojí učitelů? Matka má své dítě chránit, to jí přece velí přirozený instinkt. A ona v tom naprosto selže. Naopak ještě odpovědnost nakládá na dítě: to musíš vydržet, to víš, život je nespravedlivý, v práci budeš muset taky poslouchat, radši nic neříkej, buď tiše a uč se. Strach rodičů z učitelů je podle mě jedna z největších brzd změny.

Není málo dospělých, kteří přiznávají, že když i po letech vkročí do školy, cítí se nedobře, stísněně. To souvisí s tím, co jsem uváděla na začátku, škola je mocenská instituce, i když někteří učitelé jsou vstřícní a laskaví. To, co chtěla po škole Marie Terezie, aby vychovávala poslušné poddané, se daří dodneška. Z poslušných dětí jsou poslušní dospělí. Do sporu s autoritou se pouštět nebudou.
Pokud se však rodič rozhodne zastat svého dítěte, jedno zásadní doporučení je: snažme se získat spojence. Je vysoce pravděpodobné, že to, co vadí našemu dítěti, bude vadit i dalším. Snáze se dosáhne změna pro celou třídu než pro jedno dítě.
Další důležitá věc je vědět něco o nenásilné komunikaci, o respektujících komunikačních dovednostech. Zásada je hovořit o tom, co potřebuji (potřebuje moje dítě). Tomu se říká já-sdělení. Stačí nešťastná komunikační forma, a i oprávněný požadavek se jeví jako útok. Jakmile někoho začneme obviňovat (ty-sdělení), říkat mu, co má dělat, je hodně pravděpodobné, že to nikam nepovede. O respektujících komunikačních dovednostech se lze hodně dočíst v naší knize Respektovat a být respektován, jak v původním vydání z r. 2005, tak i v přepracovaném v r. 2020.

Rodiče někdy říkávají „my jsme to přežili, tak děcka to taky přežijí.“

Bagatelizovat špatné zážitky ze školy patří k běžnému folklóru. Často si propojuji to, co se běžně děje ve škole, s nežádoucími společenskými jevy. Systém odměňování žáků a tolik rozšířená korupce. Snaha předstírat, že něčemu rozumím (třeba v matematice) tím, že se to nabifluji nazpaměť, a finanční negramotnost v dospělosti, milion lidí v exekucích. Závislost na vedení a na autoritě učitele a snadné podléhání populismu politiků. Snaha podvádět, aby se dítě vyhnulo trestům, a šmejdi. Snaha získat dobrou známku s minimem námahy a šlendrián v práci. Atd. Něco z toho může samozřejmě zmírnit a taky zmírňuje vliv rodiny. Ale při velkém pracovním zatížení rodičů dítě nakonec víc času stráví ve škole než se svými rodiči.

Jestli je 70 % veřejnosti se současnou školou spokojeno, pak ale 30 % není. To podle mne není málo. 

Jenže z toho je ještě část rodičů, kteří hledají pro své děti jinou školu, protože v té klasické není jejich dítěti dobře, ale přitom si nejsou vědomi toho, co je skutečně třeba změnit. Prostě jen hledají pro své dítě vlídnější zacházení, ale nekladou si otázku, zda ten 250 let starý model vzdělávání připraví jejich děti dobře na budoucnost, jejímž podstatným znakem bude neustálá změna. Uplatňování těch příjemnějších nástrojů vnější motivace jako jsou pochvaly a odměny jim vlastně nevadí, protože je používají i sami a o jejich rizicích nevědí. Rovněž se nebouří proti obsahu toho, co se děti musí ve škole povinně učit. Vzpomínám na výrok ředitelky jedné alternativní školy, že rodiče k nim často dají tradiční školou poničené dítě, a jakmile se dítě u nich dá dohromady, už se začnou ptát, kdy že se dítě bude konečně učit ta vyjmenovaná slova…

To nezní moc pozitivně.

V rámci oněch 30 % nespokojené veřejnosti jsou i lidé, kteří přemýšlejí systémově. Těm je jasné, že systém, který je postaven na špatných základech, na špatných východiscích, nelze reformovat tak, aby odpovídal moderním nárokům na vzdělání. Je jim jasné, že nemůže skutečně naplnit ony vznešené proklamace v § 2 školského zákona, protože to prostě z podstaty věci není možné. Ti jsou aktivní, hledají cesty, jak se propojit, aby byli slyšet a bylo jim nasloucháno, s mnoha z nich spolupracuji.

Vy jste napsala kdysi útlou knížku Mýty ve vzdělávání. To jsou zakořeněné vzorce myšlení v každém z nás a pořád se předávají. Psala jste ji v 90. letech. Je těch mýtů, ve kterých školství funguje, už méně?

Nedávno jsem měla náhodou tu publikaci po delší době zase v ruce. A jen jsem si musela s lítostí povzdechnout, že kdybych to psala dnes, moc bych měnit nemusela. Protože se nezměnila podstata systému.
Snad jen pod vlivem výsledků v mezinárodních šetřeních PISA se dostalo víc do povědomí veřejnosti, že vysoká selektivnost školství patří mezi faktory, které dětem škodí.
Také pojem „bezpečné klima“ se stal obecně známým a přijímaným, jen bohužel stále přetrvává značné nepochopení, co všechno bezpečné klima narušuje. Takže učitel například jedním dechem hovoří o bezpečném klimatu ve své třídě a současně o soutěžích, „které děti tak rády hrají“.
Rovněž je už více přijímáno, že starat se o dobré vztahy mezi dětmi ve třídě není ztráta času, ale že je to základní prevence šikany.

Co je nutné udělat proto, aby se takové vzorce myšlení změnily? Jak vy sama jste k tomu došla? Promiňte neomalenost, ve vašem věku by člověk předpokládal, že budete zastáncem tvrdé ruky.

Za klíčovou považuji osvětu. Z kurzů mám zkušenost, že dost lidí jen obtížně propojuje obecné principy s konkrétními příklady. Proto by se tyto dvě roviny měly v článcích nebo přednáškách co nejvíc propojovat.
Pokud jde o mou osobní cestu, od rodičů jsem zažila oboje: jak mocenský přístup od otce, tak velmi respektující přístup od maminky. Takže ta volba opravdu nebyla těžká.
Kritický postoj ke škole se u mě zformoval velice záhy po nástupu do mého prvního místa v pedagogicko-psychologické poradně, kdy jsem viděla, co všechno dokáže škola na dětech napáchat. Nebyly to jen děti, který na tlak školy reagovaly problémy v chování, ale také řada dětí, těch vzorných, které to dopracovaly až k neurotickým potížím.
Za socialismu na nějaké změny nebylo ani pomyšlení. Po roce 1989 svitla velká naděje. Tehdy jsem byla přesvědčena, že je třeba zacílit na učitele, na jejich vzdělávání. Tak vlastně vznikl původně i koncept Respektovat a být respektován.

Co vás dovedlo až k propagaci vnitřně řízeného vzdělávání?

K tomu, že nebudou stačit snahy o vylepšení některých částí systému, jsem docházela postupně, když jsem viděla, jak i ti nejlepší z učitelů i ředitelů ZŠ naráží na jeho základní charakteristiky, s kterými nemůžou nic dělat.
Pak jsem se seznámila s pojmy unschooling, domácí vzdělávání, s konceptem svobodných škol jako je Summerhill a Sudbury Valley School, kde si děti řídí své vzdělávání samy v souladu se svými potřebami, zájmy, s úrovní svého vývoje i se svými schopnostmi. A tam mi najednou svitlo, že tou žábou na prameni je povinné jednotné kurikulum a povinná školní docházka.
Téměř stoletá existence svobodné školy v Summerhillu a víc jak padesátiletá existence Sudbury Valley School dokazuje, že takové vzdělávání je nejen možné, organizačně dobře zvládnutelné, ale také efektivní. Představy, že by se děti vůbec ničemu neučily, je směšná. Učení mají děti zadané od přírody jako jeden z nejpodstatnějších úkolů. Ovšem příroda jim velí učit se opravdu mnoho jiných věcí, než po nich chce škola. Ale i něco z toho, co je v povinném kurikulu, přijde na řadu. Jenže jindy a jinak, než jak si to představuje pedagogika. Pokud absolventi domácího vzdělávání nebo svobodných škol chtěli pokračovat v dalších stupních vzdělávání včetně vysokoškolského, nikdo neměl potíže ani s přijetím, ani se studiem.

V ČR už to není jen hrstka rodičů, kteří své děti učí doma. Přibývá také rodičů, kteří dítě vezmou na Individuální vzdělávání až později, kdy vidí, že dítě se třeba zdravotně nebo psychicky školou horší.

S potěšením sleduji, že je tady skupina rodičů, kteří neúnavně šli za svým cílem zlegalizovat domácí vzdělávání (tedy řečí zákona individuální vzdělávání). Na to pak spontánně navázal vznik komunitních škol, kde se role dospělých radikálně změnila z někoho, kdo se všemi možnými prostředky snaží naučit děti státem předepsané učivo, na někoho, kdo především vytváří bezpečné prostředí, bohaté na podněty a kdo je dětem k dispozici, když potřebují něco vysvětlit, poradit, společně udělat…

Soukromé školy si mnoho rodičů nemůže dovolit. Individuální vzdělávaní také většinou rodinu postaví do špatné ekonomické situace, protože jeden rodič zůstává doma.

Ano, to mne na tom mrzí, že je to určitá diskriminace. Pokud rodič chce pro své dítě jiný způsob vzdělávání, jiný typ učitele, než nabízí státem placený vzdělávací systém, pak jsou tady už jen soukromé školy. Samozřejmě to, že je škola soukromá, vůbec nemusí znamenat, že je odlišná od té tradiční. Ale pokud se nějaká blíží představě rodiče o jiném vzdělávání, může nastat situace, že si ji nebude moct finančně dovolit. Přitom tento rodič přispívá do státního rozpočtu na školství svými daněmi.

V těchto dnech vznikl otevřený dopis adresovaný vládě, poslancům a senátorům spolu s e-peticí  Šance pro vzdelávání. Obsahuje také žádost o úpravu zákonů, aby tady vedle toho tradičního systému mohla vznikat místa se vzděláváním založeným na zcela jiném principu: místo vnějšně řízeného vzdělávání – vzdělávání řízené vnitřně samotnými vzdělávajícími se. Předpokládám, že o tom víte a zřejmě tu iniciativu podporujete.

Ano, samozřejmě jsem petici podepsala a s jejími autory spolupracuji i jinak. Považuji to za velmi důležitý krok. Současná situace ukázala řadu (známých) nedostatků školství, je však riziko, že se budou opět jen odstraňovat symptomy místo léčení příčiny. Otevřený dopis pojmenovává to nejpodstatnější, co problémy ve skutečnosti způsobuje.

__________

rozhovor vedla Dagmar Edith Holá

ATYP magazín je závislý na vás čtenářích. Pokud se Vám článek líbil, prosím, pomozte nám uskutečnit další. Za každou finanční částku jsme vděční. Číslo účtu najdete na webu Nadační fond ATYP. Vážíme si Vaší podpory. Honoráře z Vašich darů platíme autorům, korektorce, u některých textů fotografovi a grafikovi.


ATYP Magazín 

 

Pod vlastním krovem 28
182 00 Praha 8 
tel: +420 723 653 129 
email: redakce@atypmagazin.cz


Sdílet

On-line výuka

Videorozhovor. Mirka Vlčková hovoří s Janou Nováčkovou o situaci dětí a rodičů v době koronavirové empidemie. 



Sdílet

Otevřený dopis jako impuls k veřejné diskusi pro podstatné (nejen kosmetické) změny ve vzdělávání

Příspěvek uveřejněný 20. 5. 2020 na blogu Aktualne.cz

 

Z průzkumů veřejného mínění opakovaně vychází, že kolem 70 % respondentů je spokojeno s naším školstvím.
V r. 2013 v kampani Česko mluví o vzdělávání (EDUin) dotazovaní hodnotili úroveň vzdělávání na ZŠ známkou 2,67. V šetření IPSOS (květen 2015) 71 % dotázaných považuje školství za dobré či „ani dobré ani špatné“. V publikaci Analýza výzev vzdělávání v České republice pro Nadační fond Eduzměna (2019) je uvedena časová osa dat CVVM, kde mezi lety 2013 až 2018 spokojenost se ZŠ také osciluje kolem 70 % s mírným poklesem v r. 2017 a opětovným návratem na předchozí procento v r. 2018.


Sdílet

Koperníkovský obrat v přemýšlení o vzdělávání

Příspěvek uveřejněný 6. 5. 2020 na blogu Aktualne.cz

Po pár týdnech koronavirové pandemie, kdy děti musely zůstat doma, rodiče s překvapením zjistili, kolik učiva musí děti zvládnout.  Na přetřes přišla jak otázka množství učiva, tak i jeho smysluplnosti.


Sdílet

Nepleťme si on-line výuku s domácím vzděláváním

Publikováno v blogu autorky Aktualne.cz 4. 4. 2020

Jana Nováčková

Podnětem pro napsání tohoto článku byl povzdech jednoho kolegy, že tato situace přináší domácímu vzdělávání medvědí službu, protože pro širokou veřejnost bude představa o domácím vzdělávání to, co se dělo za koronaviru. 

 


Sdílet

Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy

Jana Nováčková

Publikováno na Aktualne.cz 26. 3. 2020

V souvislosti s karanténou se najednou rodičů začalo týkat vzdělávání jejich dětí zcela jiným způsobem, než jak byli zvyklí. Najednou je tu plno nejistot.

 


Sdílet

Rozhovor o sebeřízeném vzdělávání i přepracovaném vydání Respektovat a být respektován

V březnu 2020 zpovídala Michalela Řeřichová z Aliance pro sebeřízené vzdělávání Janu Nováčkovou. Povídaly si "od Adama" - od dětství přes profesionální dráhu až po zkušenosti, které jí nasměrovaly k přesvědčení, že vnějšně řízené vzdělávání nelze vylepšovat tak, aby skutečně uspokojovalo potřeby dětí a aby daní za vzdělávání nebylo poškozování dětí. Řeč byla i o přepracované knize Respektovat a být respektován. Záznam zde.



Sdílet

Něco víc o tom, že vnitřně řízené vzdělávání není cesta do pekel…

8. února vyšel na Aktualne.cz článek paní Hronové s provokativním názvem Zrušme povinnou školní docházku, je to vězení, žádá projekt Svoboda učení.

Zde je reakce J. Nováčkové


Sdílet

Co může dát dětem jiná škola? - vieozáznam přednášky a následné diskuse

Ve dnech 14. až 16. listopadu 2019 se v Praze konal první ročník Prague Educational Festival (PREF). Mezi pozvanými řečníky byly i Jana Nováčková a Michaela Řeřichová. Nejdřív měly přednášku,kde prezentovaly základní údaje, co je vnitřně řízené vzdělávání, jak si vedou absolventi svobodných škol jako je Sudbury Valley School a Summerhil, co jsou základní argumenty pro tento způsob vzdělávání. Potom následovala 45 minutová diskuse moderovaná Tomášem Feřtekem, kde se dostalo na konkrétnejší dotazy. 



Sdílet

Přednáška o motivaci ve škole Edisona (Praha)

V listopadu 2019 přednášela J. Nováčková pro rodiče o motivaci. Následovala diskuse



Sdílet

Je třeba otevřít legislativní prostor pro vnitřně řízené vzdělávání dětí

9. 9. 2019 pořádal spolek Adato - změna paradigmatu další ze svých Poradních kruhů, tentokrát na téma vzdělávání. Jana Nováčková byla po skončení akce požádána o vyjádření svého pohledu na změnu paradigmatu ve vzdělávání. 15 minutové video můžete shlédnout zde.



Sdílet

Náš mozek potřebuje, aby nám byl jasný smysl toho, co děláme

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Nový Fenix o vzdělávání, které je v souladu s poznatky psychologie a také, v čem současná škola těmto poznatkům odporuje. Text je v čísle prosinec 2019 - leden 2020.


Sdílet

DUŠE K - záznam besedy

12. 05. 2019 proběhla v Divadle Kampa další z besed Jaroslava Duška "Duše K" s Janou Nováčkovou, tentokrát o respektu k dětem a sebeřízeném vzdělávání. Na téma "děti a škola" proběhla velmi zajímavá a podnětná diskuze. Celou besedu můžete zhlédnout zde

 



Sdílet

Pokud byste chtěli vybudovat prostředí, které je naprosto nepřátelské mozku a učení, pak byste zřejmě vybudovali něco takového, jako je školní třída

Pořad Kupředu do minulosti. Nahrávka rozhovoru Martiny Kociánové s Janou Nováčkovou - 2. díl. Zde si můžete poslechnout celý rozhovor. Níže uvádíme přepis rozhovoru.

 


Sdílet

Představa, že spravedlivé je dát každému stejně, je vrcholem nespravedlnosti

Pořad Kupředu do minulosti. Nahrávka rozhovoru Martiny Kociánové s Janou Nováčkovou - 2. díl. Zde si můžete poslechnout celý rozhovor. Níže uvádíme přepis rozhovoru.

 


Sdílet

Tvrdá autoritativní, i vše dovolující permisivní výchova, dětem ubližují

Pořad Kupředu do minulosti. Nahrávka rozhovoru Martiny Kociánové s Janou Nováčkovou - 3. díl. Zde si můžete poslechnout celý rozhovor. Níže uvádíme přepis rozhovoru.

 


Sdílet

Děti se naučí jen to, co má smysl

Rozhovor Jitky Polanské s Janou Nováčkovou v Lidových novinách 2. 10. 2018 o tom, že tradiční škola je nereformovatelná.


Sdílet

Duše K - tentokrát o svobodném vzdělávání

24. 11. 2018 proběhla v Divadle Kampa další z besed Jaroslava Duška "Duše K", tentokrát na téma svobodného vzdělávání. Diskutovali rodiče i samotné děti, diskutovali učitelé ze svobodných škol, panelu se účastnila i J. Nováčková. Záznam si můžete pustit na youtube



Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou


Sdílet

Rozhovor pro Listy Slovákov a Čechov 2018, č. 4

Redaktorka Listů J. Wankeová se ptala J. Nováčkové na to, co ji přivedlo k vytrvalé kritice současného vzdělávacího systému i na počátky konceptu Respektovat a býr respektován. 


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Rozhovor v rádiu Junior 25. 4. 2018

J. Nováčková hovořila s Monikou Valentovou o tom, proč si myslí, že škola je nereformovatelná a že i nejlepší inovativní školy nemohou kvůli povinnému obsahu vzdělávání (RVP, ŠVP) zajistit dostatečnou smysluplnost výuky a ani synchronizaci mezi vývojovými potřebami dětí a nabízenými vnějšími podněty. Podstatným tématem byl unschooling. Záznam je na http://prehravac.rozhlas.cz/audio/4001476



Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Deti sa pri výchove zaobídu bez pochvál (rozhovor)

Tresty a odmeny sú dve strany tej istej mince. Deti môžu učiť správať sa účelovo, hovorí v rozhovore pre Aktuality.sk lektorka kurzov Rešpektovať a byť rešpektovaný Radka Rendošová.

 


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Klasická škola tvoří nesvobodné lidi závislé na autoritách

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové. Videozáznam vystoupení je zde.

Níže je přepis vysoupení

 

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.

 


Sdílet

Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Příspěvek Jany Nováčkové přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze.

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Diskusní pořad ČT Tah dámou - téma škola

Bez titulku

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou. Spolu s ekonomkou Markétou Šichtařovaou a socioložkou Marcelou Linkovou debatovaly o školství.

 



Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán v r. 2009 pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. 


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Publikováno na portálu VÚP  12. 12. 2020


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP 13. 12. 2005 - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.


Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.   |   Více informací   |   
Více informací   |