K uskutečnění dobrých záměrů při výchově

a vzdělávání potřebujeme i dobré nástroje

Tato knížka nabízí možnost uvidět souvislosti mezi tím, co děláme a říkáme dětem
v běžných situacích každodenního života, a tím, jak se chovají a jaké jednou budou,
až dospějí.

Jako rodiče, učitelé a vychovatelé chceme pro děti to nejlepší. Upřímně jim do
života přejeme, aby z nich vyrostli šťastní, úspěšní a tvořiví lidé, kteří budou
schopni zvládat běžné i náročné situace, budou dobrými partnery a kolegy se
smyslem pro zodpovědnost i smyslem pro humor. Jak ale propojit vznešené
myšlenky o rozvoji osobnosti dětí a jejich vedení k samostatnosti a zodpovědnosti
s tím, co máme říct, když je upozorňujeme na nepořádek, který po sobě zanechaly,
pozdní příchod, nevhodné chování nebo nedodržený slib?

Mnoho dospělých má za to, že je třeba mít děti především rád a myslet to s nimi
dobře. Jsme přesvědčeni, že to nestačí. Ve jménu lásky a dobrých úmyslů se někteří
lidé cítí oprávněni používat i takové výchovné prostředky, které se neslučují
s respektem a lidskou důstojností – vyhrožování, tresty, zesměšňování,
moralizování, „uplácení“ odměnami a další. Často ještě s mylnou představou, že u
dětí je to „přece něco jiného“ než u dospělých, že dětem to nevadí nebo to s nimi
jinak nejde.

Za nezbytnou podmínku úspěšné výchovy považujeme vedle lásky také respekt
k dětem. Dospělí si přejí, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem. K tomu
je ale nutné, aby samy „na vlastní kůži“ zažily respektující chování od dospělých.
Nestačí, když o vzájemném respektování pouze uslyší nebo jej vidí v chování
dospělých mezi sebou.

Respektovat děti znamená vědomě opustit mocenský, manipulativní přístup ve
výchově a vzdělávání. To neznamená, že si pak děti budou dělat, co chtějí. Existují
respektující, a přitom účinné způsoby, jak zprostředkovávat dětem tolik potřebné
hranice chování. Jejich účinnost spočívá v tom, že budují morálku opřenou o
zvnitřněné hodnoty, podle nichž budou děti zvažovat své chování i tehdy, když na
blízku nebude žádná „kontrola“.

V této knize se snažíme pojmenovat rizika výchovy založené na nerovném,
mocenském modelu vztahů mezi dospělými a dětmi a ukázat, jaké zisky plynou z
partnerského přístupu, který je založen na rovnocennosti a respektování důstojnosti.
Čtenářům, kteří jsou přesvědčeni o hodnotě respektujícího přístupu nebo kterým je
blízký, nabízíme hlavně komunikační nástroje až na úrovni konkrétních dovedností,
které jim mohou pomoci v každodenních situacích tento přístup naplňovat.
Některým lidem stačí, že se děti navenek chovají dobře a dělají to, co se po nich
chce. Způsobům, jakými toho dosahují, nevěnují příliš pozornost (přístup „účel
světí prostředky“). Nevidí důvod něco měnit, protože se většinou nezamýšlejí nad
tím, co všechno se děje „uvnitř dítěte“. Těm nabízíme pohled na skrytá poselství
takového přístupu, na jeho dlouhodobý dopad na sebeúctu dětí a na to, že mohou
vést k pouhé poslušnosti namísto vytváření skutečné zodpovědnosti a
samostatnosti.

Jsou lidé, kteří bytostně věří, že lidská společnost funguje především na principu
uplatňování moci. Pro ty nabízíme hlavně argumenty z hlediska toho, jaké jsou
celospolečenské dosahy na první pohled tak nevinné poslušnosti a závislosti na
autoritě.

Tuto knihu jsme psali s hlubokým přesvědčením o potřebě otevřít témata, o nichž
se dočtete na dalších stránkách. Přejeme vám, aby ve vás vzbudila vnitřní motivaci
k použití v každodenním životě.