Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.
SKAV si je vědoma problémů s kázní ve školách jak ze zkušeností svých členských organizací, tak z výsledků výzkumných šetření i z mediálního zpracování tohoto tématu, a vnímá je jako vážný problém.
Kázní se označuje dodržování určitých norem, pravidel a očekávaných sociálních rolí. Podle toho, zda je dodržování vynucováno zvnějšku nebo je v souladu s vnitřním přesvědčením, mluvíme o kázni vnější nebo o kázni vnitřní.
Kázeň není osamocený fenomén, který by jen zpříjemňoval či znepříjemňoval učitelům a žákům pobyt ve škole. Výzkumy potvrzují to, co je z běžné zkušenosti zřejmé: kázeňské klima a vzdělávací výsledky žáků spolu souvisejí. Ve výzkumu PISA z r. 2009 lepší výkony ve čtenářské gramotnosti podávali žáci ze škol s vyšší kázní.
Z žákovských dotazníků provázejících testování čtenářské gramotnosti PISA 2000 a 2009 víme, že spolu s Austrálií a Irskem tvoříme trojici zemí, v nichž se mezi těmito šetřeními nejvíce zhoršilo kázeňské klima (při výuce jazyka). V roce 2009
-
36% žáků uvádí, že „žáci každou nebo skoro každou hodinu neposlouchají, co učitel říká“ (v roce 2000 to bylo o 11% méně),
-
33% žáků uvádí, že „každou nebo skoro každou hodinu je ve třídě hluk a nepořádek“ (v r. 2000 to bylo o 8% méně),
-
téměř 24% žáků se domnívá, že „žáci nedokáží (každou nebo téměř každou hodinu) dobře pracovat“.
Výzkum PISA nezkoumá, o jaký typ kázně jde. Vzhledem k cílům vzdělávání uvedených v RVP a k tomu, že budoucí občany demokratického státu nelze vychovávat nedemokratickými přístupy, nevidí SKAV řešení v kázni vnější.
MŠMT označuje problém s kázní za vážný. Přistupuje ale k němu přinejlepším jen na úrovni „symptomatické léčby“, tedy léčby příznaků bez odstranění příčin.
Problém kázně nelze řešit odděleně od celého vzdělávacího systému. Výzkumy ukazují, že kvalita práce učitele je nejsilnějším ze školních faktorů ovlivňujících výsledky dětí. I ve zlepšování kázně žáků schází učitelům skutečná systémová podpora, aby dokázali reagovat na nároky, které plynou jak ze společenských změn, tak z rozvoje technologií.
Za alfu a omegu pro řešení problémů s kázní považujeme postoj učitele k dětem. Měnit mocenský, autoritativní postoj lze těžko, proto by MŠMT mělo usilovat systémově o to, aby do školství nastupovali lidé s respektujícím postojem k druhým – dětem i rodičům, kteří by byli s to být pro děti i mládež přirozenou autoritou.
Pro úplnost ještě nutno dodat, že kázeňské klima ve třídě souvisí také s klimatem a vztahy v učitelském sboru, ve schopnosti spolupracovat a domluvit se na celoškolních pravidlech, a také na kvalitě vedení školy.
Zaměření na jednotlivé mimořádné případy nekázně – ať formou smluv s rodiči či jinými opatřeními - nepovažujeme za systémové řešení, od MŠMT bychom očekávali hlavně jasné vyjádření, jaký systém pomoci a podpory může nabídnout učitelům, aby prostřednictvím posílení svých dovedností a kompetencí mohli zajistit žákům dobré kázeňské klima ve výuce. Nároky tohoto druhu by se měly týkat i pregraduální přípravy učitelů.
_____________
Pro ilustraci uvádíme souvislosti mezi mocenským postojem a výše uvedenými klíčovými oblastmi pro vývoj vnitřní kázně. Takto zaměřený učitel
-
nebude hledat metody výuky, které by dětem umožnily větší aktivitu, protože by to mohlo oslabit jeho moc. Nebude hledat ani jiné způsoby hodnocení, protože používání známek jako cukru a biče mu pomáhá vnější kázeň udržovat. Výsledky TALIS (Teaching and Learning International Survey – ČR se jí zúčastní v r. 2013) např. ukazují, že učitelé sázející tradicionalisticky na přímý přenos znalostí si na nekázeň stěžovali častěji než jejich inovativně vyučující kolegové.
-
nebude „ztrácet čas“ budováním vztahů mezi dětmi, protože mu to nijak nepomůže v udržení jeho mocenské pozice, a většinou ani netuší, že neuspokojení základní potřeby začlenění a uznání ve vrstevnické skupině je častým důvodem nekázně.
-
nebude vyvozovat pravidla společně s dětmi, ale stanovuje je sám, současně s vyhlášením sankcí za jejich nedodržení.
-
na řešení všech problémů zůstává sám, protože děti nebere jako partnery pro jejich řešení, používá mocenské komunikační prostředky, které vyvolávají strach nebo vzdor. Na testování hranic od žáků reaguje většinou bojem o moc, postojem kdo s koho. V PISA 2009 se ukázalo, že lepší výkony v čtenářské gramotnosti podávali nejen žáci ze škol s vyšší kázní, ale také ze škol, kde žáci mají podle svého mínění lepší vztahy s učiteli.
-
autoritativní učitel často obviňuje rodiče a žádá od rodičů nápravu resp. provedení jeho opatření.
Mocensky zaměřený učitel bude žádat stále tvrdší nástroje pro potrestání nekázně, protože v povaze trestů je, že aby mohly fungovat, musíme je stupňovat.